K docela neobvyklé zálibě ve včelařství ji přivedl dědeček. „Je zkušený včelař, tak mě napadlo, že bych to mohla zkusit taky. Přihlásil mě do kroužku v roce 2010, takže včelařím asi od osmi let. Moc mě to baví," říká.

Kroužek letos navštěvuje téměř každý pátek šest dětí ve věku od desíti do patnácti let. Učí se v něm rozpoznávat květy rostlin, stromy nebo různé druhy medů. Také se v něm dozví, jak se správně starat o včely, nebo jak označkovat jejich matku.

„V kroužku nejprve včely nakrmíme cukrovým těstem a zkontrolujeme jim plásty, jestli v nich není žádná varoáza nebo jiný škůdce. Pak třeba stloukáváme a drátkujeme rámky do úlů. Důležité je zkrátka, aby včely měly vše, co potřebují," vysvětluje a vzápětí popisuje, co je nutné si pořídit za výbavu.

„Začínající včelař si musí koupit kuklu na obličej a rukavice nebo ochranný oblek, kterému se říká křemílek. Pak si musí rozhodně obstarat dýmák, aby včely mohl uklidnit a zároveň trochu omráčit. Důležitý je také smetáček, kterým se uklízí pyl spadený na podložku," dodává.

Už řadu let nejí žádný med z obchodů, jen ten domácí. Nejzdravější je prý český. „Vaříme často i kuřecí křidýlka na medu. Chytnou s ním moc pěknou zlatavou barvu. S dědou vyrábíme také medové sirupy," prozrazuje.

Nedávno se dozvěděla, že jsou včely na světe zhruba třicet milionů roků a že mají strach ze dvou věcí – ze zápachu a kouře.

„Když cítí kouř, tak si myslí, že hoří les. Pokud cítí pot nebo výraznou vůni, očekávají příchod medvěda. Už mě popíchaly i vedle oka. Moc mi to ale nenateklo, protože jsem si na popíchané místo dala hned ocet," dodává a upozorňuje, že správný med se pozná tak, že se při převracení sklenice vytvoří bublina, která se pohybuje pomalu.