Jedna z mých dcer má zálibu v krášlení sebe sama. Ten nápad na dárek pro ni vznikl v obchodě s výtvarnými pomůckami.
Nejdřív jsem měla v plánu koupit jí sadu líčidel a dalších pomůcek na výtvarné doladění obličeje. Po zjištění, že nic takového nemají, mě napadl geniální dárek – moje dcera musí mít necesér!
Položila jsem v drogerii jednoduchý dotaz: „Máte necesér?“ „Prosím?“ „Necesér…“ „Co to je?“
Následovalo vysvětlování a já se se stejnou otázkou a pocitem, že jedině necesér je ten pravý dárek pro moji dceru vydala do dalšího obchodu.
A pak dalšího a dalšího a všude se konala obdobná scénka – nikdo nevěděl, co to je necesér. Prošla jsem drogerie, parfumerie, brašnářství, koženou galanterii, obchody s dárkovým zbožím. Na necesér jsem se jaksi upnula.
Naděje mi na chvíli svitla jen v jednom obchodě - prodavačka sice na chvíli zaváhala, ale pak suverénně zavolala přes celý obchod: „Maruš, máme neceséry?“
V dalším obchodě jsem se bála tohle slovo vyslovit a začala pochybovat o existenci tohoto předmětu, ale pak jsem si vzpomněla na kamarádku, která ho vlastní.
Záchrana v zoufalé situaci. Na obzoru se rýsovala pomoc člověka, který mi poradí, kde tento úžasný dárek zakoupit. Možná, že jsou speciální necesérové prodejny, kdo ví. S úlevou jsem vyťukávala telefonní číslo kamarádky, které nebudu muset vysvětlovat o co se jedná.
Začala jsem slovy: „Ty máš necesér, že?“ a přítelkyně řekla: „Co to je?“ Nevadí. Zvolila jsem jiný dárek. Nepokazím si přece Vánoce.
P.S. Na Štědrý den, když jsem pod stromečkem rozbalovala dárky, se mi zatajil dech. Zpoza roztrhaného papíru vykukoval… ano – byl to on. Bála jsem se to slovo vyslovit a jen překvapeně hleděla.
Manžel se na mě podíval a řekl: „Ty nevíš, co to je, že? To je necesér…“
PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ZPRÁVY Z HRANICKA
