„Je vítr muž a nebo žena?“ – tato otázka trochu zaskočila kovářského mistra Claudia Bottera, který v pátek odpoledne rozdělával oheň na nádvoří hradu Helfštýna a začínal pracovat na plastice s názvem „Dech větru“.

Unikátní dílo, jež se později stane součástí depozitáře hradu, bude celý příští týden utvářet společně se svým synem Massimiliánem v rámci tradičního kovářského fóra.

„Když má postava masku, nepozná se, jestli je to muž a nebo žena. A kdo vlastně ví, co je to vítr. Je zde velký prostor pro fantazii,“ přemítal nahlas o tvorbě plastiky dvaapadesátiletý umělecký kovář.

Stihnout vytvořit za pouhý týden umělecké dílo, které má vážit sto kilogramů a měřit dva metry, není snadné. Už loni se o tom přesvědčil také umělecký kovář Igor Kitzberger, jenž nakonec Helfštýnu odevzdal plastiku ležícího Jana Amose Komenského.

„Stihnout to jednoduše musíme, i kdybychom měli pracovat nepřetržitě celý den až do noci,“ řekl Bottero. Vznik nové plastiky a sledování kovářů při práci je tím, co návštěvníky hradu Helfštýna na kovářském fóru nejvíce láká. V pátek odpoledne proto proudily branami hradu davy lidí.

Kovářský mistr Claudio Bottero patří ke světovým špičkám a jeho tvorbu asi nejvíce inspiroval jiný známý Ital Toni Benetton. Bottero prošel jeho školou, stejně jako nestor uměleckých kovářů Alfred Habermann.

„Kovat jsem začal už v desíti letech, společně se svým otcem. Měl jsem velké štěstí, že jsem mohl k Toni Benettonovi dojíždět na stáže. Bral mě jako svého syna,“ vzpomínal.

Přestože je známý Ital pověstný svou skromností, odborníci ho řadí mezi nejvýznamnější osobnosti v oboru. Na setkání uměleckých kovářů Hefaiston na Helfštýně jezdí pravidelně už od devadesátých let.

„Umělecký kovář je více kovář než umělec. Claudio umí železo zpracovat tak, že si s ním hraje jako s plastelínou. Může z něj vytvořit doslova cokoliv,“ komentuje práci kolegy jiný z účastníků setkání Jiří Baťa z Bohuňovic na Olomoucku, který mu letos při tvorbě plastiky bude pomáhat.

Sám Claudio Bottero na sebe prozradil: „Chci skloubit umění s běžnou prací a vnést i do kování obyčejné brány kus umění. Povýšit na umělecký předmět třeba mříž žaláře. Mám myšlenku, a té se pak snažím vtisknout formu,“ popsal způsob své práce Bottero.

Plastika s názvem „Dech větru“ bude celá ze železa a měřit má dva metry.

„Železo a vzduch – to jsou asi hlavní dva prvky, z nichž bude dílo vycházet. Má představa se ale stále mění, tak jako se mění síla větru. Určitě ji ovlivní i atmosféra na nádvoří hradu,“ uzavřel umělec.