Ve sportovním areálu v Rouském nedaleko Kelče se v úterý uskutečnila zabijačka. Ochutnávka masných specialit ale nebyla hlavním důvodem, proč se tady sešlo na čtyřicet studentů a učitelů Speciálních škol pro sluchově postižené ve Valašském Meziříčí.

„Chtěl jsem spolužákům předvést typickou venkovskou zabijačku. Mnozí pocházejí z města a nevědí, jak se čuník zabíjí a zpracovává,“ vysvětluje Antonín Balabíček cíl svého projektu, který nedávno obhájil před školní grantovou komisí.

S několika kamarády sem přijel už v pondělí. Museli připravit necky, stoly a nádobí a ráno zatopit pod kotlem. Nezastavili se ani během zabijačky. Řezníkovi Jaroslavu Juráňovi byli neustále po ruce.

„Občas pořádám zabijačky pro podnikatele. Tak početné publikum jsem ale zatím neměl. Byli hodně všímaví,“ pochválil studenty.

Jeden nejí játra, druhého zaujalo kuchání

„Zabijačku jsem zažil jako malý kluk u babičky. Teď jsem si všechno připomněl. Játra ani mozeček nejím, raději jsem si dal libové maso,“ prozradil Martin Rajnoch. „Pro mě to byl úplně nový zážitek, a hodně zajímavý. Zaujalo mě kuchání a čištění,“ připojil se Alan Brenkuš.

Hurá za koníčky

Komu přesto byla dlouhá chvíle, navštívil zookoutek s poetickým názvem Babiččin dvoreček, který je součástí statku rodiny Jurákových. Studenti si mohli hospodářská zvířata nejen pohladit, ale také jim uklidit stání, vyhřebelcovat koně a za odměnu se na nich povozit.

„Párkrát už jsem koně hřebelcovala. Někteří sebou cukali, ale tenhle stál klidně,“ řekla při odchodu ze stáje Iveta Snozová.

Zkusí i pexesto

Studentská zabijačka byla prvním z deseti záměrů, které valašskomeziříčští studenti přenesli z papíru do skutečnosti. Umožnil jim to dar tuzemské nadace, která škole věnovala 66 tisíc korun. Její vedení se rozhodlo peníze rozdělit mezi autory nejzdařilejších projektů zaměřených na sport, volný čas i poznání.

„Kromě jiných nás čekají ještě výroba keramiky, živé Člověče, nezlob se nebo Pexesto za účasti stovky závodníků,“ připomněl koordinátor grantových projektů Mojmír Fišer.