Náhodný divák by ani nevěřil, jaká rychlost se dá z takového vozítka vytáhnout. Mopedy, napůl kola, napůl bicykly, se u nás začaly vyrábět před více než 50 lety, dodnes však mají spoustu věrných fanoušků.

„Je to praktické a užitečné vozítko, na přepravu na krátké vzdálenosti, například do práce, úplně ideální. Kdysi na to člověk ani nepotřeboval řidičský průkaz,“ řekl jeden z organizátorů sobotního závodu Petr Padalík.

Jak ale dodal, svou slávu už mají mopedy za sebou: většina účastníků závodu vytáhla a vyleštila zaprášené stroje z garáží a půd.

„Jako tradičně se u nás jedou dvě kategorie: originální mopedy a upravené,“ informoval Petr Padalík. Zatímco běžné tovární stroje jsou konstruované pro maximální rychlost 40 kilometrů za hodinu, s upravenými si jejich majitelé pohráli, tak aby to vytáhli až na stokilometrovou rychlost.

„Nevýhodou je, že motor takovou zátěž zvládne jen na ten závod, pak se musí celý znovu předělat, aby to vůbec jezdilo,“ vysvětlil Padalík.

V sobotu jelo v první kategorii 43 závodníků, na upravených strojích pak svištělo 11 borců. „Ta padesátka soutěžících je takový běžný průměr, jezdí nám tu jak šestnáctiletí, tak i sedmdesátiletí,“ popsal organizátor.

Že mají mopedy opravdu věrné fanoušky, dosvědčovala i výprava z Králík v Orlických horách. „Máme mezi námi rodáka z Buku, to je tady vedlejší vesnice, kvůli němu jsme sem přijeli. Dohromady jsme ale postavili sedm závodníků,“ vyprávěl Roman Vinický z klubu Kozí dech Králíky.

Jak dodal, závod v Radvanicích pro ně byl velkou inspirací, sami proto nyní uspořádali první ročník podobné akce. „Samozřejmě, že u nás nechyběla ani výprava z Radvanic,“ dodal Vinický.

A jak soutěžní klání v Radvanicích vzniklo? „Inspiroval nás závod, který se jezdí v Kroměříži. Je to poměrně náročná soutěž, jede se 24 hodin v kuse,“ upřesnil Petr Padalík.

Dnes už se na Radvanickém Moped Cupu, jak se akce oficiálně jmenuje, podílí skoro celá vesnice. „Pomáhá nám obecní úřad i všechny spolky, stala se z toho taková tradice, obec jí prostě žije,“ uvedl Padalík.

Kvůli závodu byla dokonce celé odpoledne uzavřena i silnice do sousedního Buku, po které soutěžní trasa vedla. Tříkilometrový okruh museli závodníci absolvovat celkem desetkrát.