Petře, vy máte k Hranicím silný citový vztah, připomenete prosím nezasvěceným, odkud se vzal?
Já jsem v Hranicích žil od osmi let minimálně do dvaceti, když se to tak vezme, skoro až třiceti. Mám k nim ten nejvřelejší vztah, protože jsem tady zažil zcela zásadní část svého života, kus dětství i celou pubertu. Uskutečnil jsem tady první pokusy o jakési umělecké počiny, ať už hudební, divadelní nebo filmové. Mám tady stále nejlepší kamarády, za kterými když přijedu, tak je to jako bychom se viděli před pár hodinami. Taky jsem v Hranicích prožil sametovou revoluci. Takže jak říkám, jenom to nejkrásnější.

Právě na listopad 1989 jsem se vás chtěl zeptat. Letos uplyne od revoluce třicet let, co vaše vzpomínky na tehdejší dění?
Já jsem byl ve svých šestnácti letech spíš pozorovatel. Ale i tak to bylo samozřejmě skvělé.

Na začátku devadesátých let jste pak působil v Hranickém týdnu. Jaký byl Petr Marek redaktor?
Myslím, že dnes už můžu přiznat, že jsme tehdy vytvořili naprosto bezprecednetní množství fake news, co se týče kultury. S Jirkou Nebským jsme referovali o koncertech, které se nekonaly, psali jsme o divadelním spolku, který neexistoval, vytvářeli jsme negativní recenze na naše vlastní umělecké pokusy. Hrozně nás tahle manipulace bavila, samozřejmě pouze manipulace, která nikomu neškodila. Zároveň jsme se ale snažili i o poctivou novinařinu, jen jsme ji tak ze 40 % ředili nemysly. (smích)

V Hranicích jste s Midi Lidmi naposledy hráli před třemi lety, tehdy čerstvě po vydání prozatím posledního alba Give Masterpiece a Chance. Neuzrál čas na něco nového?
Uzrál. Právě jsme si začali posílat dema, psát texty a za chvíli zahájíme půlroční pauzu na nahrávání. Takže si myslím, že to půjde docela rychle.

Vaše první deska byla čistá elektronika, postupem let jste ale začali dávat stále větší prostor živým nástrojům. Můžeme očekávat, že v nastoleném trendu budete pokračovat?
To se ještě neví. Dokonce některé věci vypadají, že ani ne. Jsme opravdu teprve ve fázi dem, kterých máme asi tak 150 až 200. Většinou se jedná o takové neurčité útržky, z nichž teprve vznikne nějaký rozvoj. Takže zatím nemůžeme nic plánovat, Několikrát se nám už stalo, že jsme dopředu naplánovali koncept alba a nikdy to nevyšlo. Poslední desku jsme chtěli udělat elektronickou, taneční, temnou a téměř beze slov a vznikla deska optimistická, kytarová a plná slov. (smích)

Otázka na závěr. Na každém koncertě máte stále stejné tričko New Order. Jak jej perete?
Peru ho šetrně, na třicet stupnů, patnáct minut. V průběhu let jsem si jich koupil asi tak dvanáct. Zařekl jsem se ale, že další už kupovat nebudu. Je čas tomu dát nový pořádek.