Z otevřeného okna v přízemí se nesl zvučný hlas paní učitelky a štěbetající hlásky dětí, po silnici sem tam projelo auto a kolemjdoucí pospíchali na nákup nebo k lékaři.

Jediným rušivým elementem v celé ulici bylo hasičské terénní vozidlo, nenápadně zaparkované pár metrů od školní budovy.

S úderem desáté se jejími prostorami rozezněl nepříjemný ječivý zvuk sirény. Ekonomka školy totiž zjistila, že z knihovny šlehají plameny. Přesně tak to totiž měla ve scénáři pro nácvik evakuace. Dveře tříd se pár vteřin nato postupně otevřely dokořán a poučení žáci, seřazeni do dvojstupu, rychlým krokem následovaly své kantory na školní dvůr.

Jen školník zvolil opačný směr. Zamířil k hlavnímu plynovému ventilu a elektrickému rozvaděči a během pár okamžiků je oba vypnul. „Vím přesně, co mám dělat, kdyby začalo doopravdy hořet,“ konstatoval spokojeně.

To ale netušil, že o dvě patra výš se ve stejnou chvíli pokouší jeden z asistentů cvičného poplachu zapnout přístroj na výrobu dýmu, aby byla evakuace co nejvěrohodnější. Bez přívodu elektřiny se však o kouřový efekt pokoušel marně.

Po pár minutách se nedorozumění vyjasnilo, hlavní jistič se vrátil do původního stavu a chodba se konečně mohla začít ztrácet v dýmu.

U krajnice před školou se mezitím seřadily čtyři hasičské vozy. Zvuk jejich sirén s vypnutím motorů ustal, muži v modrých uniformách vyskákali ven a rozvážně se chopili svých úkolů. „To jsou dobrovolní hasiči z Drahotuš,“ vysvětlil všem nezasvěceným velitel zásahu Jaroslav Ludka. „Mají za úkol natáhnout dopravní vedení z hydrantu do zasahující cisterny,“ pojmenoval jejich týmovou práci.

Zatímco před školou manipulovali záchranáři s hadicemi, uvnitř budovy procházeli dobrovolní hasiči z Hranic jednu třídu po druhé.

Na chodbách i v učebnách otevírali všechna okna a snažili se vyvětrat nepříjemný dým. Učitelský sbor mezitím na zalidněném dvoře z evidenční knihy zjistil, koho požár v budově uvěznil. „Ve druhém patře uvízla celá jedna třída i s paní učitelkou a různě po budově je roztroušeno ještě dalších deset lidí,“ hlásila hasičům ředitelka školy Dagmar Pospíšilová.

Úkolem hranických dobrovolných hasičů bylo pohřešované osoby najít a bezpečně je dopravit ven. „Jste si jista, že nikdo z žáků, které hledáme, není nikde zamčen?“ ujišťoval se po chvíli u ředitelky jeden z uniformovaných mužů. „Myslím, že ne. Ale pokud dobře počítám, tak už by všichni měli být tady,“ rozhlédla se po dvoře.

Na vysvobození čekala v té době už jen třída z horního patra. „Plameny uvěznily školáky a jejich učitelku uvnitř. Dva naši muži jim nařídili otevřít okna a pomohli jim ucpat průduchy pod dveřmi, aby se neudusili splodinami,“ popsal ve stručnosti velitel Ludka, co se děje uvnitř.

Profesionální hasiči z Hranic mezitím proudem vody likvidovali smyšlené plameny. Hadicí však nemířili do knihovny, ale ven z okna. „V rámci cvičení jsme se rozhodli vyzkoušet i náš požární žebřík. Jeden z hasičů se nechal vyvézt nahoru a proudem vody kropí střechu,“ komentoval dění na školním dvoře Ludka.

Žáci, kteří už byli mimo nebezpečí, celý zásah pobaveně sledovali ze školního hřiště. „Paní učitelko, doufám, že nám shořely ty včerejší písemky,“ žertovala jedna z dívek.

„Na ten žebřík by mě nikdo nedostal ani za milion korun,“ hleděl jeden z hochů obdivně na statečného záchranáře, jež se pohupoval v kabině pár desítek metrů nad jeřábem.

Konečně se za jásotu ostatních vynořila z budovy i poslední ohrožená třída. Hasičům nezbylo než smotat hadice, spustit žebřík dolů a chystat se k odjezdu. Ještě před ním se ale shromáždili do hloučku, aby si vyslechli, nakolik byla cvičná evakuace úspěšná.

Žáci se mezitím dělili se o čerstvé zážitky. „Myslím, že pokud by byl dnešní požár skutečný, všichni bychom ho přežili ve zdraví,“ pochválila akci záchranářů ředitelka Dagmar Pospíšilová.

Školník se tvářil také spokojeně, učitelé si oddechli, že se mohou dál věnovat výuce a žáci litovali, že už mají dobrodružství za sebou. „Nezkusíme si to pro jistotu ještě jednou?“ zkusila navrhnout jedna ze školaček.

Za všeobecného veselí se pak děti přece jen spořádaně vrátili zpátky do tříd a venku na ulici opět zavládl klid.