Helfštýn plný Hefaistonu: na pět set kovářů, tisíce lidí

Mohammed Aker z Palestiny soustředěně sleduje kus kovu, který pod jeho rukama mění tvar. Jeho dílo má název Šťastná rodina.

Je to moje rodina – máma, táta a dva synové," vysvětluje umělecký kovář, který na Hefaistonu není poprvé.

I jeho přítomnost je důkazem toho, že umění sbližuje. Státy, kontinenty, ale i kultury.

Na pětatřicátý ročník Mezinárodního setkání uměleckých kovářů na středověkém hradě Helfštýně zavítaly jen v sobotu tisíce lidí.

Někteří obdivovali vystavené exponáty na nádvoří, jiní sledovali při práci mistry černého cechu.

A skutečnost, že se jedná o celosvětový svátek, který nemá obdoby, jasně potvrzují i čísla.

„Do této chvíle se přihlásilo na 483 uměleckých kovářů ze sedmnácti zemí světa a další stále přicházejí, Vystaveno je na 282 exponátů," pochvaluje si kastelán hradu Jan Lauro.

Velké zastoupení měli již tradičně mistři černého cechu z Čech a Moravy, dorazili ale i účastníci ze vzdálenějších koutů světa – Austrálie, Spojených států amerických, Kanady, Izraele nebo Palestiny. O něco menší výprava dorazila letos z Itálie, nechyběli Němci a Rakušané.

„Máme velkou radost z toho, že dobré jméno hradu Helfštýna zní i jinde ve světě. Někteří umělci z Kanady nebo Austrálie přijeli vůbec poprvé, aby zažili atmosféru tohoto setkání," doplnil Jan Lauro.

Zdroj: DENÍK/Petra Poláková-Uvírová

Bylo opravdu na co se dívat

Pro Hefaiston jsou typické nejen proudící davy lidí, ale i debaty nad vystavenými plastikami. A letos bylo opravdu na co se dívat.

Největší pozornost návštěvníků přitahovalo dílo uměleckého kováře Karla Bureše, znázorňující loučení Elišky Přemyslovny s budoucím císařem Karlem IV.

„Nejtěžší exponát zase vytvořili dva účastníci Kovářského fóra Michal Ptáček a Petr Gajdušek. Zhotovili třímetrový kříž, který bude v součtu vážit kolem tří set kilogramů. Aby s takovým materiálem vůbec mohli pracovat, vyrobili si v předstihu také obrovský svěrák o váze kolem půl tuny. Když už ho tady měli, vystavili ho jako soutěžní exponát," podotkl kastelán.

Svěrák podle něj budí obrovský obdiv u kovářské veřejnosti.

Lidé se na nádvoří zastavovali také u tří originálních šachovnic z dílny rodiny Kitzbergerů.

„Spoustu lidí určitě osloví toto rodinné hecování. Kristián Kitzberger dostal na vysoké umělecko-průmyslové škole za úkol zhotovit šachy. Když už se do toho pustil, přidal se i jeho tatínek, akademický sochař Igor Kitzberger. Pozadu samozřejmě nezůstal ani dědeček Václav. K vidění jsou tedy hned tři šachovnice," zmínil.

Zdroj: DENÍK/Petra Poláková-Uvírová

Hefaiston? Pokaždé je to jiné

Největším lákadlem je ale každoročně živá tvorba u kovářských výhní, kde se po dvou hodinách střídají týmy z různých zemí.

„Jediné, co je limitující, je čas. Vše ostatní už záleží na samotných autorech – téma, použitý materiál i technika," vysvětlil kastelán.

Například dvojice kovářů z Olomouce a ze Zlína vytvářela plastiku s názvem Golem.

„Chlapi by měli dělat silné věci. Je to oduševnělá plastika, ve které by si měl každý najít to, co ho zaujme. Na každého by to mělo mít jiný vliv, protože to je přece umění, ne?," řekl jeden z kovářů Martin Hadač.

Geometrickými tvary se naopak nechal inspirovat Pavel Zlatoš ze slovenské Žiliny.

„Pracujeme na díle s názvem Deskriptivum, které vychází z geometrických tvarů a přechodů ploch a hran," svěřil se kovář, který patří ke každoročním účastníkům.

„Jsem tu už podvacáté a pokaždé je to jiné. Síla Hefaistonu je v profesionálních setkáních a výměně zkušeností," uzavřel.