Já měl to štěstí, že jsem i já v sobotu 13. května usedl jako spolujezdec k Josefu Pátíkovi do automobilu Renault Primaquatre z roku 1936.

Začínalo se v Lipníku nad Bečvou a pokračovalo přes vesnice směrem k Přerovu, kde byl pro zájemce o přehlídku připravený bohatý program v podobě koncertu Academic Jazz Bandu nebo soutěže elegance a výstavy vozidel. Následná trasa vedla směr Bystřice pod Hostýnem a dále do Teplic nad Bečvou až na konečnou stanici - Helfštýn. Na jedné zastávce, v Dřevohosticích, jsem nastoupil do historického vozidla i já.

Až padesát aut

Po vstřebání všech prvotních dojmů jsem se konečně začal dozvídat první informace o voze a řidiči, který mě vezl. Viděl jsem ho totiž poprvé a překvapilo mě, kolik měl za život aut. „Jednu dobu jsem měl až padesát aut. Teď už si jich ve stáří nechci tolik brát. Po zkušenostech ze života jsem zjistil, že potřebuju jen tři auta a to podle roku výroby,“ řekl mi Josef Pátík.

S prvním automobilem totiž jezdí v kategorii historických vozidel vyrobených mezi rokem 1904 a 1918. V této kategorii vlastní jedno auto, ale používá ho na kratší vzdálenosti. My jsme zrovna jeli s automobilem té druhé kategorie, nejběžnější, s vozidlem z roku 1936.

„Třetí auto mám sportovní, které je ale z roku 1961. Je to dvousedadlový kabriolet, který mám hlavně pro radost. Je to auto na pěkné povození. A ještě mám taky jednu motorku,“ vyprávěl dál řidič.

Šnek? Ani náhodou

Člověk si představuje jízdu veteránem jako poklidné cestování společně s pozorováním okolí z okna. Vůbec ale nepočítá, stejně jako já, že může předjíždět auta ze současné doby. „Tohle auto jede hodně rychlé, jede až 110 km za hodinu. Vypadá sice usedle a klidně, ale má na svou dobu poměrně silný motor,“ řekl Josef Pátík. Následně mě pan řidič opravdu přesvědčil, když začal předjíždět auta před námi.

Lidé mávali všude

Opravdu překvapující byla ta masa lidí, která čekala u cest a na náměstích, jen aby se na průjezd historických vozidel podívala. Všichni mávali, usmívali se a my jim úsměvy s pozdravy opětovali. Dobrá nálada jen sršela do ovzduší.

„Pro Helfštýnský okruh je typické, že se mnoho lidí účastní toho provozu, což je krásné a příjemné. Kdežto když jedeme někde jinde, tak je to takové anonymní,“ sdělil Josef Pátík.

Více jak sto jezdců

Společně s námi jelo po okruhu i dalších 125 účastníků, kteří měli automobily i motocykly nejrůznějších značek a roků výroby. A protože bylo krásné počasí, ti, kteří mohli, stáhli střechu a užívali si vítr ve vlasech.