„Mikuláši, Mikuláši, kdo to tady děti straší? Kdo tu řinčí řetězem a proč s tebou přišel sem?" rýmuje se jedna z lidových dětských říkanek, kterými děti často vykupují své hříchy u strach nahánějících čertů. Že budou hodné, slibovaly v pátek po celý den i v Hranicích.

Městští strážníci se totiž i letos jali oprášit své kožichy, rozzářit andělské hvězdy a naskočit do kočáru taženého dvojspřežím. Pekelného kočího jim k tomu dělal pan Coufalík ze Slavíče. Svou družinu dovezl na dětské oddělení hranické nemocnice, do denního centra Archa, teplické dětské ozdravovny Radost, mateřské školky na Struhlovsku a dětského domova.

„Děti ve všech těchto zařízeních můžeme obdarovat jen díky štědrosti místních firem a restaurací, které nám poskytly finanční sponzorské dary na nákup sladkostí a ovoce," upřesnil původ košů plných dobrot pětačtyřicetiletý strážník Roman Seibert, který ve svém prašivém kožichu napravuje hříšníky už osmnáct let. Letos rozdali andělé dětem bez rodičů nebo na nemocničních lůžkách okolo sedmdesáti balíčků.

Aby delegace šesti čertů, dvou andělů a vysokého Mikuláše zajistila, že v Hranicích nezůstane jediné zlobivé dítko, zaparkovala svůj kočár v sedmnáct hodin přímo před zámkem. Pod svítícím stromkem si k sobě Mikuláš jednotlivě zval děti a vyzvídal, zda byly celý rok hodné. Ty jej urychleně přesvědčily, že ještě mnoho let hodné budou, a spokojeně odcházely s taškami plnými laskomin. To by však okolo nesměli kroužit čerti, kteří nejednou prohnali rošťáky metlou. Když zrovna nechřestili řetězy, pokoušeli se holčičkám ukrást jejich výslužku.

„Ze zámku míříme do dětského domova a několika rodin. Potit se celý den v kožichu je náročné, ale co bychom pro děti neudělali," ukončil s úsměvem dle jeho slov třistaletý pekelník Seibert. Snad se píle celé družiny vyplatí a po světě zas budou chvíli chodit jen děti poslušné a spořádané.

Autorka: Veronika Hlavinková