Nad Němci se stahovaly mraky. Byli zoufalí. Zabíjeli a ničili. Tři dny před osvobozením Hranic neváhali popravit čtyři mladé vojáky ze svých řad. A to jenom proto, že se odmítli podílet na válečném šílenství. Na svědomí je měl polní soud 1. německé pancéřové armády.
Její velitelství tehdy sídlilo v Grandhotelu Klíč, nyní lázeňském domě Janáček v Teplicích nad Bečvou. Sedm dalších odsouzenců nacisté z Hranic odvezli neznámo kam a ani jejich osud nejspíš nebyl šťastný. Absurdita tohoto zločinu je o to víc udivující, že se tak stalo po sebevraždě „Vůdce" Adolfa Hitlera a pádu Berlína.
Mrtvý sluha v Bečvě
O den dříve zatkli v grandhotelu Klíč obecního sluhu Zbrašova pana Karla Nováčka, protože jim přestala téci voda. Jeho zohavená mrtvola byla nalezena teprve 12. června 1945 v Bečvě.
Němci se snažili před svým odchodem škodit, kde mohli. Například v noci ze 6. na 7. května nalili do hlavní studny hranického vodovodu sud oleje a zničili strojní zařízení vodárny. Vyřadili tím rozvody pitné vody ve městě a zkomplikovali tak několik slavnostních dní po osvobození města. Mnozí z obyvatel, toužebně očekávajících odchod posledního německého vojáka, museli místo oslav urychleně obnovovat rozvody pitné vody.
Zničení secesního železobetonového mostu
Poslední krutou nacistickou ranou Hranicím bylo zničení secesního železobetonového mostu přes řeku Bečvu v poledních hodinách 7. května 1945. Most, kolaudovaný 19. prosince 1905, byl hmotnou památkou na funkční období „prvního českého starosty Hranic" Františka Šromotu. Pro naše předky představoval součást minulosti, ke které se hrdě hlásili. Jeho destrukci chápali jako nacistické závěrečné plivnutí do tváře.
close
zoom_in
Most přes řeku Bečvu zničili Němci během bombardování v posledních hodinách války 7. května 1945. V následujících dnech byl postaven provizorní most. Foto: archiv Městského muzea a galerie v Hranicích
Kolem půlnoci 7. května projelo kolem současných Kasáren generála Zahálky směrem na Přerov asi 20 německých „Tigrů". Byly to poslední nacistické tanky v Hranicích, ale i poslední vozidla z proudů německé armády i civilistů, utíkajících z Hranic od začátku května 1945 před Rudou armádou.
K dlouho očekávanému osvobození Hranic došlo v časných ranních hodinách 8. května 1945. Podílely se na něm jednotky dvou sovětských armád, které byly součástí 4. ukrajinského frontu. Osmatřicáté armády, jejímž velitelem byl generál-plukovník Moskalenko a 1. gardové armády pod velením generálplukovníka Andreje Antonoviče Grečka.
Moskalenko i Grečko byli Ukrajinci a v poválečných letech byli oba povýšení do nejvyšší, maršálské hodnosti sovětské armády. Z 38. armády Hranice osvobozovaly 31. a 32. střelecká brigáda 126. lehkého horského střeleckého sboru, jemuž velel generálmajor V.M.Solovjov. Z 1. gardové armády 127. lehký střelecký sbor generálmajora G.A.Žukova.
