Škola má osm set žáků, v sobotu se jich představilo dvě stě padesát včetně absolventů, kteří vystoupili jako hosté. ¨

„Je to pochopitelně pouze vzorek našich žáků. Jeden koncert nemůže všechny pojmout. Naší školou jich prošlo několik tisíc," za organizátory vysvětlila pedagožka Jana Labašová.

Sobotní událost byla zároveň završením školního roku. Hudbu v parku si užívali nejen rodiče žáků, ale i spousta ostatních návštěvníků, kteří vyrazili na procházku.

„Je to krásné prostředí. Po technické stránce přípravy stály hodně úsilí, ale myslím, že se to povedlo. I počasí nám přeje," přiblížila Jana Labašová.

Účast během celého dne odhadla na tisíc lidí.

Ředitel ZUŠ Hranice: Zájem je velký, polovinu dětí musíme odmítnout

Více ZUŠek, méně konzervatoří

Jedním z vrcholů večerního programu bylo vystoupení Felixe Slováčka. Po sólové části složené ze známých melodií se k němu přidal smíšený sbor. Společně zahráli a zazpívali skladbu Už z hor zní zvon.

„Jsem přesvědčen o tom, že základní umělecká škola je to nejlepší, co v hudební oblasti v republice je. Konzervatoří je tolik. Kdyby bylo po mém, ponechal bych jen tři a zbylé peníze bych investoval právě do základních uměleckých škol. Je třeba rozvíjet muzikálnost a umělecké cítění mladých lidí," řekl po koncertě Felix Slováček.

„Je úžasné být tady, moc se mi to líbilo. Je vidět, že škola má dobrý základ a přeju jí mnoho dalších úspěchů," dodal.

Součástí večera bylo i ocenění žáků, kteří uspěli v republikových soutěžích. Jednou z nich byla i jedenáctiletá Marie Žeravíková, která se věnuje hře na klavír již pět let.

„Baví mě to. Na soutěžích mívám trochu trému, ale dnes si to užívám. Mám tu rodinu, která mě podporuje," svěřila se nadějná hudebnice.

Všech pět dětí do hudebky

Silná podpora i neskrývané emoce proudily z přítomných rodičů.

„Mých pět dětí jsme vedli k hudbě. Do zdejší umělecké školy chodily všechny, postupně se tam vystřídaly – v kuse to činí neskutečných třicet let. Hrají na housle, hoboj, příčnou flétnu i basu. Škola má dlouhou tradici a také skvělé učitele, bez nich by u toho děti nevydržely," řekla Blažena Důjková, jejíž syn hrál v orchestru.

Slavnostní událost patřila k největším v regionu a svou úrovní v daném zaměření přesáhla lokální význam. Průběh programu i připravenost vystupujících byla profesionální. Laťka je pro případné stoleté jubileum nasazena vysoko.