Tentokrát už ale necestoval za lékaři na Slovensko. Postarala se o něj zdejší nemocnice. Až se muž zotaví, požádá o české občanství. Ludevít Galík žije od začátku února v nově otevřeném azylovém domě společnosti Elim.

O minulém víkendu ho přepadly velké bolesti břicha. „On sám by nám nic neřekl, ale jeho spolubydlící nás přišel upozornit na to, že pan Galík sedí zkroucený od bolesti na posteli a občas i zvrací,“ uvedl ředitel azylového domu Bohuslav Rybníček.

Pracovníci Elimu odvezli muže okamžitě do nemocnice a tam lékaři zjistili, že má neprůchodná střeva. Hned v pondělí ho vzali na operační sál. „Cítím se líp a už jsem schopný i něco sníst, ale ještě dlouho budu muset být na dietě,“ řekl operovaný muž. Galík žije už čtyřicet let na Moravě, ale občanství má stále původní - slovenské. Když ho koncem loňského roku trápila tříselná kýla, vypravil se na operaci až do Trenčína.

Pokud by se totiž nechal operovat v Česku, musela by s tím souhlasit slovenská pojišťovna, u které je evidován. „Abychom se pro příště vyhnuli těmto zdlouhavým formalitám, nebo dokonce další cestě na Slovensko, rozhodli jsme se panu Galíkovi po návratu z nemocnice vyřídit české občanství,“ řekl Rybníček. „Bez něj ho totiž nevezme do evidence ani žádný praktický lékař. Všichni do jednoho se shodli na tom, že dokud spadá pod slovenskou pojišťovnu, bylo by příliš složité ho přijmout do péče,“ uvedl šéf Elimu.

Štěstí v neštěstí má dvaasedmdesátiletý Galík v tom, že pobírá starobní důchod a slovenský stát za něj tudíž platí zdravotní pojištění. Celá řada hranických bezdomovců je však bez příjmu i bez pojištění.

„I proto se snažíme každého našeho klienta zaevidovat na úřadě práce,“ konstatoval Rybníček. „A musím říct, že jsou ti chlapi většinou tak šikovní, že dlouho bez práce nezůstanou,“ pochválil obyvatele azylového domu i návštěvníky sousední nocležny.

Bezdomovci se ale nespoléhají pouze na nabídku úřadu práce. „Mnohdy si najdou zaměstnání i sami. A na to, jaká je na Hranicku nezaměstnanost, je to až obdivuhodné,“ složil svým klientům ještě jednu poklonu Rybníček. Lidé bez domova nepracují na místech, která by předpokládala příliš velkou kvalifikaci.

Většinou se jedná o jednodušší profese. Často jsou tito lidé zaměstnáváni formou veřejně prospěšných prací. „Teď například dva naši klienti takto pracují v lese v sousedních Teplicích nad Bečvou,“ uvedl příklad Rybníček.

Kateřina Kapková

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNEK:

Operovaný bezdomovec má pocit, že se podruhé narodil