„Rád vařím a občas připravím i něco dobrého pro své kamarády. Oni se proto rozhodli mě do pořadu přihlásit a tuto informaci mi prostě jen oznámili,“ říká ke vstupu do soutěže Marián Šuba.

Pokud člověk není na kamery zvyklý, může se u něj projevit i velká nervozita, která by pak mohla jeho vystoupení v televizi hodně pokazit.

„Určitě jsem ze začátku nervózní byl. Postupně jak šel čas, tak jsem začal kamerám přivykat. Od středy, kdy se vařilo u mě a já cítil, že se mi jídlo podařilo, už to bylo myslím úplně v pohodě,“ poznamenal Marián Šuba ke svému úvodu v pořadu.

Pro pana Šubu, stejně jako pro každého soutěžícího, bylo nejnáročnější, když štáb i soutěžící zavítal k němu domu.

„Natáčení u mě doma bylo hodně zajímavé. Mám poměrně malý byt, do kterého se muselo vejít nejen 11 lidí, ale také tři velká světla. Sice pořád někde něco překáželo, ale nakonec vše dopadlo dobře. Se štábem se mi skvěle spolupracovalo a s pár lidmi jsem ještě pořád v kontaktu,“ poznamenal ke spolupráci Marián Šuba.

Měl jsem štěstí na dobrou partu

Je běžné, že když lidé bojují o finanční výhru, tak může docházet ke konfliktům a třeba i naschválům. Tentokrát to tak ale prý nebylo.

„Měl jsem štěstí na dobrou partu lidí. Všichni jsme si velmi dobře rozuměli a během natáčení mezi námi nenastal žádný sebemenší problém,“ řekl spokojeně Marián Šuba. V televizi takový pořad vypadá velmi jednoduše, a že vše běží velmi rychle. Ve skutečnosti je tomu ale úplně jinak.

„Jako takovou perličku ze zákulisí mohu říct, že natáčení takového pořadu u každého doma trvalo přibližně 18 hodin. U mě jsme začali okolo desáté dopoledne a končili druhý den ve tři hodiny ráno. Je to velmi náročné jak na čas, tak samozřejmě i na výdrž,“ vyvádí diváky z omylu Marián Šuba.

Závěrem se pak nabízí dotaz, zda se mu ve světle kamer nezalíbilo a zda by zkusil ještě třeba nějaký jiný pořad nebo soutěž.

„Tak vaření už stačilo. Možná bych uvažoval třeba o nějakém jiném druhu soutěžního pořadu. Nejsem sice takový, že bych se do toho hrnul sám, ale pokud by mě někdo přihlásil, tak bych o tom určitě uvažoval,“ zakončil své povídání Marián Šuba.

(zem)