„Bohužel nám onemocněl historik Jiří Libosvár, který měl být hlavním hostem a díky svým zkušenostem i znalostem měl vám studentům tehdejší dobu lépe přiblížit. Proto se úvodu a představení projektu musím zhostit sama,“ pronesla na úvod směrem ke studentům trochu smutně Nikola Ižaríková.

Nutno uznat, že se svého nelehkého úkolu zhostila velmi dobře. Protože pro studenty vybrala film The Plastic People of the Universe, tak se zaměřila na tehdejší potírání nejen nepřípustné hudby, ale i třeba dlouhých vlasů.

„V tehdejší době stačilo odlišovat se třeba jinými názory na hudbu, nebo nosit dlouhé vlasy. Hned jste se stali podezřelým člověkem a hned byl důvod vás nějakým způsobem perzekuovat,“ řekla mimo jiné ve své úvodní řeči.

Pro mladé studenty, kteří jsou ze současné doby zvyklý takřka na maximální svobodu, byla už její úvodní slova docela překvapivá.

„Pokud se týká mých rodičů nebo prarodičů, tak oni nebyli komunisty nějak stíháni nebo postihováni. Samozřejmě s tehdejším režimem nesouhlasili, ale abych se přiznal, tolik informací o té době od nich nemám,“ přiznal jeden ze studentů Gorčák Martin.

Po získání úvodních informací už nic nebránilo puštění filmu, který dnešním studentům zčásti přiblížil tehdejší dobu. Film popisující tvorbu a problémy „Plastiků“ studenty zaujal, protože během promítaní skončilo i klasické špitání v lavicích.

„Doufám, že se podobné projekty budou opakovat. Současné osnovy mají své mezery a možnost představy studentům tehdejší dobu formou filmů je velmi zajímavý nápad,“ řekla na závěr projekce profesorka hranického gymnázia Nikola Ižaríková. (zem)
Příběhy bezpráví - nástěnka