„O půl šesté ráno se vždy vzbudím s prvními průjezdy náklaďáků,“ uvedl František Pavelka. Stavba úseku dálnice D 47 udělala z jeho domu takřka nedobytnou tvrz. „Každou minutu zde projede několik desítek aut, dostat se z baráku je skoro nemožné, natož přejít na druhou stranu, není tady ani chodník,“ sdělil František Pavelka, který je odkázán na invalidní vozík.

Stavba dálnice rapidně navýšila frekvenci dopravy na místní silnici. „Dříve to tady bývalo klidné místo, teď je tady od rána do večera strašný hluk a navíc každý den máme v domě nánosy prachu z projíždějících aut,“ řekl František Pavelka. Zoufalý invalidní důchodce si již neví rady. „Psali jsme čtyřikrát na odbor dopravy hranického městského úřadu, situace se na nějakou dobu zlepšila, jezdily zde kropící vozy, nyní projedou, ale někdy kropí, jindy ne,“ podotkl. František Pavelka se nyní bojí, že ani po dokončení úseku dálnice se situace nezlepší. „Pokud tudy povede přivaděč z dálnice bude to ještě horší, nevím jak tady vydržíme,“ sdělil invalida, který studuje dálkově Střední školu v Ústí nad Orlicí, jež je paradoxně zaměřena právě na automobily. „Vždy jsem se o ně zajímal, zvláště o automobilové závody, dokonce jsem půl roku jezdil kamionem,“ podotkl František Pavelka při pohledu z okna, kde doslova jeden náklaďák míjel druhý.

Podle Zdeňka Kolomazníka, vedoucího hranického odboru dopravy, se úřad snažil Františku Pavelkovi vyjít pokaždé vstříc. „Už dříve například požadoval přechody pro chodce a chodníky, ale kvůli tomu, v jakém místě se jeho dům nachází, to nebylo prakticky možné,“ sdělil Zdeněk Kolomazník. Stížnost na nadměrnou prašnost se už podařilo vyřešit kladně. „Upozornili jsme firmy, jež realizují stavbu dálnice, ať uklízejí i tento prostor,“ uvedl Zdeněk Kolomazník. Jak však dále podotkl, František Pavelka není jediný, kdo si na problémy způsobené stavbou dálnice stěžuje. „Ozývají se například lidé z Alešovy ulice. Bohužel se takováto stavba bez následků neodejde. Na druhé straně se nám stavební firmy snaží vyjít ve všem vstříc,“ dodal Zdeněk Kolomazník. František Pavelka si ale myslí své. „Lidé, kteří plánují takovou stavbu vůbec neví, jak se tady žije,“ poznamenal František Pavelka, který by byl ochoten se i přestěhovat, jen aby se zbavil hluku a prachu z projíždějících nákladních vozů. „Kdyby mi někdo nabídl, že zbourá tento dům a postaví jiný, tak bych to vzal,“ dodal vozíčkář.