Jak jste se dostal ke zpracování takovéto publikace? Zrodil se tento nápad ve vaší hlavě?

Vedení města po celá léta pociťovalo, že obrazově reprezentativní kniha o Hranicích zkrátka chybí. I ve srovnání s ostatními městy, která podobné publikace mají. Oslovili mě několikrát, ale já vždycky cítil potřebu upřednostnit jiné projekty, které mi přišly důležitější. Nakonec mi ale došlo, že by opravdu bylo dobré dát dohromady publikaci, kterou si budou moci lidé prohlédnout třeba za padesát let, podívat se na tehdejší podobu města, a dozvědět se o významných a jedinečných věcech, které naši předci vybudovali. Jsem rád, že jsem na něčem takovém mohl pracovat.

Co pro vás znamenalo vytvářet knihu o svém rodném městě? Užíval jste si tuto práci nebo vás to naopak svazovalo?

Chtěl jsem, aby to nebyla jen kniha na jedno prolistování v kavárně, ale aby si ji lidé mohli dát do své knihovničky, a jednou za čas do ní s chutí nahlédnout. Jsem rodák a zapálený patriot, takže jsem se opravdu snažil, a pečlivě se této práci věnoval. Každé místo jsem mnohokrát přefocoval, tím pádem byl celkový archiv, ze kterého jsem vybral těch 180 fotografií, opravdu rozsáhlý. Usiloval jsem o to, aby v knize byly nejen výrazné fotografie a text, ale také, aby byla zajímavým objektem sama o sobě. Proto jsem oslovil významného pražského grafika Milana Nedvěda, který vytvořil design podle vzoru hranické městské vlajky. Pro mě osobně byla tato práce velmi důležitá i z toho pohledu, že jsem paralelně vystudoval fotografii a dějiny umění, což se v této činnosti výborně propojuje.

Podle jakého klíče jste vybíral místa či budovy, jejichž fotografie chcete do knihy zahrnout? Chodil jste zkrátka po městě a říkal si, tohle je dobré, to tam chci?

Musím přiznat, že velká část knihy vznikala v Praze. Jednalo se o systematický projekt, v jehož rámci jsem si všechno dopodrobna rozplánoval. Jaké informace do knihy zahrnout, jaká místa, jaké památky, kolik fotek ke každé památce a tak podobně. Jelikož jsem většinu hranických památek již fotil, věděl jsem za jakého světla, či za jakého ročního období je focení nejpříhodnější. Vím, že jsou tady třeba čtyři domy, které je možné fotit jen v podvečer kolem 20. června. Třeba Weinbergův dům od architekta Ernsta Wiesnera ve Farní ulici. Tohle všechno jsem si již mohl naplánovat předem, abych nemusel na dané místo chodit desetkrát, ale třeba jen třikrát.

V knize je k vidění také spousta snímků z míst, kam se běžně obyvatel Hranic nedostane, dokonce i z interiérů rodinných domů. Prostě jste zazvonil a požádal, jestli vás pustí dovnitř?

Ano přesně tak. Musel jsem lidem vysvětlit, že bych si zkrátka potřeboval něco vyfotit. Dostal jsem se opravdu na spoustu zajímavých míst. Na půdu vojenské akademie, kde se odehrává podstatná část románu Roberta Musila Zmatky chovance Torlesse, mohl jsem nafotit grafity, které dělníci načmárali na stěny věže kostela, podívat se do vnitřních prostor mauzolea, kde jsou ostatky více než patnácti set padlých vojáků z první světové války a na řadu dalších míst.

Zúčastníte se slavnostního sobotního křtu na zámku?

Ano, křtu se zúčastním.

David Král