Vím, že děláte breakdance, ale co je vaše povolání?
Pracuju v Hranicích jako zámečník a dělám to už několik let. Tu práci mám ale na to, abych si vydělal a mohl cestovat a jezdit na soutěže. Když přijdu domů, tak začíná čas, kdy mám svůj taneční svět. Trénuju den co den čtrnáct let v kuse.
Jaké byly vaše taneční začátky?
Začínal jsem tady v Hranicích, kdy jeden z mých největších snů bylo tancovat breakdance neboli b-boying. Začínal jsem s breakdance ve čtrnácti a úplně mě to chytlo. Tancuju ale od svých deseti let, kdy jsem prošel pár druhů různých tanců s tím, že jsem pak dělal hip hop a z něho jsem pak přešel.
Kdo vás k breakdance přivedl a od koho jste se učil?
Poznal jsem na diskotéce jednoho člověka, který dělal breakdance, tak jsem za ním přišel a zeptal jsem se, jestli by mě nemohl něco naučit. Ten mi řekl, ať si seženu deset lidí a založí nám taneční skupinu. To byla pro mě motivace, tak jsem je hned sehnal. Byl to člověk z Přerova, Lukáš Šedý, který zakládal i další skupiny.
Jak dlouho jste tak fungovali?
Dva roky jsme fungovali jako skupina a jezdili jsme na vystoupení po České republice. Po těch dvou letech jsme se rozpadli a tím, že jsem si udělal známosti v Přerově, začali jsme s bráchou trénovat tam.
Dařilo se vám?
Ano, začali jsme jezdit na soutěže a vystoupení a všechno už se hromadilo. Ze začátku jsme byli na českých soutěžích, potom jsme ale jeli na soutěž do Rakouska, kde jsme dostali kontakt na jednoho Francouze. K němu jsme pak jeli na deset dní a chodili po soutěžích, které pořádal. Tam jsme následně získali další kontakty a začalo se to kupit. Teď si nás do Francie zve skoro každý rok. Taky děláme vystoupení v Chorvatsku, Německu, Anglii a objezdili jsme skoro celou Evropu.
A jak je na tom Česko ve srovnání s ostatními zeměmi? Děláte jiný breakdance než jinde?
To je to, co je teď aktuální. Dříve byla v zahraničí velká konkurence, proto jsme tam začali jezdit, abychom se někam posunuli. Momentálně se tanec v Česku strašně zjednodušil. Začalo se tady strašně moc tancovat, ale ztratilo to váhu, kterou to má. My z naší skupiny si držíme pořád svůj styl, oldschool, kde se dělají neuvěřitelné triky. Skáčeme po rukách, točíme se na hlavách a prostě těžké prvky. Nebereme to jako tanec, ale spíš jako sport.
Takže prvky, které děláte vy, ostatní v Česku nedělají?
V podstatě ano. Proto se teď doma moc neangažujeme a jezdíme spíš do zahraničí. Tam jsou ti nejlepší. ¨
Kým se vůbec inspirujete?
Nejdříve jsme se inspirovali Korejci, protože je jejich styl neuvěřitelně dokonalý. Jsou strašně precizní a vše mají napnuté jak podle pravítka. Teď se inspirujeme lidmi z Venezuely, Maroka nebo Mexika, kde se udržuje taky oldschool a je to tam hodně extrémní. Jeden člen z naší skupiny se právě v Jižní Americe zúčastnil soutěže a dostal se do finále.
Jsou děti šikovné?
Moc. Chodí mi tam převážně talentované děti a vůbec nechápu, že se někdo naučí během dvou tréninků prvek vrtulník, který jsem se já dřív učil půl roku. Asi nemají takový strach a tolik nad těmi triky nepřemýšlí, taky hodně dělá trenér. Já už za ty roky vím, kam dát nohu, jak vytočit zápěstí, aby šel prvek udělat.
Co je momentálně vaším největším snem?
Dost dlouho makám na jednom prvku, a jak se ho naučím, tak budu spokojený. To je jediný trik, který neumím, a pořád se mi nedaří. Přesně vím, jak to udělat, ale potřebuju sesynchronizovat tělo a mozek.
