Pro mnohé znamenal její krámek určitou jistotu ve stále se měnící síti obchodů v centru města. Jako jeden z mála vydržel na stejném místě přes dvacet let.

Lidé si tam mohli přijít hudbu nejen koupit, ale i poslechnout a podebatovat s majitelkou. Své vzpomínky a pocity shrnula Věra Baizová v následujícím rozhovoru.

Jak dlouho jste váš obchod provozovala?
Otevřela jsem jej přesně 2. června 1992 a definitivně jej zavírám 9. srpna 2012. To znamená, že jsem tu přesně dvacet let a dva měsíce k tomu.

Proč jste si otevřela zrovna obchod s hudebními nosiči? Byl to váš sen?
Ano. Částečně to byl i můj sen, protože mě vždycky umělecká tvorba lákala. Vystudovala jsem sice úplně jiný obor, konkrétně textilní návrhářství, ale v tomto směru bych tady asi nenašla uplatnění. Rozhodla jsem se uměním bavit. S manželem jsme hudební nadšenci. Řekla jsme si tedy, že by bylo zajímavé mít svůj vlastní obchod. Druhým předpokladem tenkrát byla i velikost prostoru, který se pro prodej něčeho takového přímo nabízel.

Jak se vám dařilo v dnešní době provozovat specializovaný obchod na tak malém městě?
Bylo to opravdu velmi složité. Horší období trvá asi už od roku 2000, kdy za tu dobu došlo k velkým změnám v technologiích. Mladí dnes kupují hudbu raději přes e-shopy, nebo ji jednoduše stahují z internetu. Kupní síla je čím dál tím slabší.

I přesto jste vydržela dalších dvanáct let.
Musím poděkovat hlavně své stálé klientele, která mi byla po celou dobu věrná. Dalším důvodem, proč se mi dařilo obchod držet, byl možná i fakt, že jsem neprodávala vyloženě komerční věci. Zaměřila jsem se i na alba, která byla jinde prakticky nesehnatelná. Z žánrů to byl hlavně jazz, blues a klasická hudba. Sháněla jsem i věci, které si lidé nedokázali na internetu dohledat.

Zaznamenala jste za ta léta nějaký posun v hudebním vkusu zákazníků?
Musím uznat, že byli čím dál více nároční. Což je samozřejmě jedině dobře. Když jsem začínala, kupovali si různé hudební výběry krátkodobého použití, které už nebyly za dva týdny aktuální. Dnes už mají mnozí daleko větší hudební přehled a vybírají si kvalitní nahrávky, které i za několik let budou stále aktuální.

Několkrát mne vykradli a rozbili výlohu

Vzpomenete si na svůj úplně první prodaný kus?
Tak to už si opravdu nevzpomenu. Vím jen, že tou dobou „frčely" kazety Jiřího Zmožka a dechovky. Ze začátku jsem samozřejmě prodávala i desky.

Jak reagovali lidé na to, že obchod rušíte?
Bylo to pro ně velké překvapení. Snažím se to sbalit velmi rychle, měla jsem koncem července dovolenou. Snažila jsem se na to lidi připravit, dlouhou dobu jsem o mém záměru ukončit prodej mluvila, ale nikdo mě nebral příliš vážně. Říkali mi, že je škoda, že můj obchod končí, protože za hudbou se teď budou muset vydat do větších měst.

Má podle vás v dnešní době smysl provozovat obchod s originálními hudebními nosiči?
To je docela složitá otázka. Na jedné straně si myslím, že by měly být prodejny tohoto druhu stále k dispozici. Ale z obchodního hlediska je mi jasné, že asi jen těžko někdo dnes bude chtít otevřít kamennou prodejnu s hudbou. Muselo by nejprve dojít k velmi výraznému zlevnění hudebních nosičů a k jakési revoluci v obchodním nahlížení na tento druh zboží. Na malém městě určitě ne.

Jakou hudbu vy sama nejraději posloucháte?
Mám ráda více žánrů. Ráda si poslechnu kvalitní etnickou hudbu, blues, dobrý rock. Zabrousím do všeho. Hudba mě musí naladit na příjemnou atmosféru.

Můžete v krátkosti shrnout, jak vzpomínáte na léta strávená v hudebninách?
Za celou dobu jsem se setkala díky obchodu s mnoha zajímavými lidmi, byli tu z Austrálie, Jihoafrické republiky, z Nového Zélandu. Velmi příjemné bylo setkávání s lázeňskými hosty, kteří se ke mně vraceli každý rok. Měla jsem dokonce několik zákazníků, kteří sem chodili opravdu téměř každý týden. Samozřejmě se najdou i dramatické situace. Několikrát mě vykradli, rozbili výlohu, někdo se dokonce zezadu proboural do obchodu. Vzpomínat však budu s láskou. Za všechny věrné příznivce bych chtěla tímto poděkovat.

Lucie Bradová