Jak hodnotí uplynulou sezonu a co nového se chystá si Deník povídal s Barborou Šimečkovou, vedoucí Zbrašovských aragonitových jeskyní.

V letošním roce návštěvnost jeskyní trochu oproti předchozím sezónám poklesla. Čím si to vysvětlujete?
Bohužel na návštěvnosti se projevily jarní povodně. Byla tím pádem o trochu nižší, ale zase na druhou stranu nešlo o žádný tragický propad.
Jeskyně jsou pro veřejnost otevřeny od února do října. Co se tady děje v době, kdy sem nemá veřejnost přístup, zajímá asi každého člověka.
Málokdo má představu, co se v zimě v jeskyních dělá a děje. Většinou mají návštěvníci o jeskyních zážitek z toho, jak je procházejí s výpravou a s průvodcem. Přitom si třeba vůbec neuvědomují, že v jeskyních je instalována celá řada technických zařízení, která bez údržby a lidského zásahu mají jen omezenou dobu životnosti.

Pod technickým zařízením si každý může představit cokoliv.
Víte, ono není vůbec samozřejmé, aby se v jeskyních třeba svítilo. Pokud máte nepřístupnou jeskyni, do které poprvé jako jeskyňář vlezete, tak tam je naprostá tma. Podle toho také vypadá vše, co v ní žije nebo roste. Proto k technickému vybavení patří hlavně různá světla a kabely. A to vše samozřejmě potřebuje údržbu, která se v sezoně příliš dělat nedá. Proto naši elektrikáři a údržbáři vstupují do jeskyní v těchto měsících a dělají všechny potřebné úpravy, opravy a revize, aby to zase celý další rok vydrželo. Je potřeba dělat například i takové drobnosti jako překontrolovat všechny spoje nebo dotáhnout matice.

Každý, kdo někdy nějakou jeskyni navštívil, ví, že se tam svítí, ale světla nikde moc vidět nebyla.
Současný trend, o který se snažíme, je, aby světla a kabely nebyly pro návštěvníky při prohlídce vůbec vidět. Aby neviděli kabelové rozvody, rozvaděče a například svítidla jen v momentech, kdy je to už nezbytně nutné. Takže lidé nic z toho většinou nevidí a potom mají samozřejmě celkem právem dojem, že je normální, že se v jeskyních svítí.

V jeskyních bývá také velmi vlhko a objevuje se spousta nejen podzemních vod. Jak se tady s tím vypořádáváte?
To je další věc. Je potřeba zkontrolovat systém odvodnění. V tomto případě nejde jen o vodu, která kape ze stropu, ale třeba také o vodu oplachovou. Tou se čistí chodníky a schody. Špinavá voda se poté hromadí v jímkách a ty se také musí vyčistit.

Tyto práce jsou určitě fyzicky velmi náročné.
Tou nejtěžší fyzickou prací je vyklízení horninového materiálu. Jde o to, že zpřístupněná jeskyně procházela určitým vývojem a postupně se nějakým způsobem zpřístupňovala. Aby do těchto prostor mohl jít normální občan, a nejen jeskyňář, je potřeba jej upravit. Přitom vznikne nadbytečný horninový materiál, který naši předchůdci museli někam umístit. Protože bylo náročné a finančně nedostupné vytahovat materiál na povrch, dávali jej do bočních chodbiček a výklenků. My se dnes snažíme tento materiál z jeskyní úplně vyklidit. Je to opravdu velmi namáhavá ruční práce.

Ve Zbrašovských jeskyních je kromě návštěvnické trasy většina míst veřejnosti nepřístupná.
Nezpřístupněné části jeskyní tvoří většinu našeho komplexu. V současné době je celý systém zmapován v délce 1240 metrů a z toho je pro veřejnost otevřeno 375 metrů. Navíc jsou zde i prostory, které nebyly ještě objeveny nebo zmapovány, protože nám vždy něco brání, abychom se tam dostali.

Aby si jeskyně udržely své návštěvníky, je vždy potřeba připravit do nového roku nějakou zajímavost k jejich nalákání. Co připravujete na další sezonu?
V novém roce budeme pokračovat v tom, co jsme zavedli poprvé letos. Opět je tedy možné dostat se do jeskyní už v únoru. A jako doplňkovou akci uspořádáme opět výstavu výtvarných děl, která již patří k tradici.