„Historie bude vždycky zajímat jen menšinu lidí. Ale přeci jen v mnoha ohledech historie ovlivňuje dnešek, stereotypy v našem chování, k přístupu ke světu. Poznání a porozumění je důležité pro vyrovnání se s tím,“ myslí si pětačtyřicetiletý muž.

Dějiny přitahovaly Jiřího Nebeského již v dětství.

„Když jsme na konci čtvrté třídy dostali učebnice pro třídu pátou, byla tam také knížka dějepisu. Zaujala mě a za pár dní jsem ji přečetl. Příznačné je, že jsem ještě dobře neovládal předložky s/z, takže uherského krále Karla z Anjou jsem vnímal jako manželský pár Karla s Anjou,“ vzpomíná s úsměvem Jiří J. K. Nebeský.

Po hranickém gymnáziu vystudoval filologii - češtinu, pár let studoval i učitelský dějepis, ten ovšem nedokončil.

První brožury začal vydávat už před třiceti lety.

„Knižní produkce probíhala nejprve samizdatově, brožurky byly rozmnožovány na kopírkách, od roku 1989 jsme v rámci Unarclubu vyprodukovali zhruba čtyřicet knížek a knížeček a pětadvacet čísel různých časopisů. Převážně šlo o poezii,“ přiblížil své vydavatelské začátky.

Výjimečný Příběh lágru

První oficiálně vydaná kniha Jiřího J. K. Nebeského ve skutečném nakladatelství byla v roce 2000, šlo o sbírku básní. O dva roky později následovala edice jednoho Gallašova rukopisu.

„Od roku 2003 pak zahájilo produkci mé vlastní nakladatelství Tichý typ knížkou Příběh lágru – Internační tábor a perzekuce Němců v Hranicích (1945–1946),“ doplnil.

Tato publikace se pro Jiřího Nebeského stala zároveň jednou z nezapomenutelných.

„Příběh lágru mi v paměti utkvěl hodně, za prvé jsem jej sázel v programu TeX, což pro mě bylo tehdy docela náročné, za druhé to je dodneška asi nejdelší dějepisný text, který jsem napsal, a za třetí jsem si v té době myslel, že se mi podaří vytvořit skutečné nakladatelství s produkcí, která se bude prodávat po celém státě. Jak jsem byl naivní!,“ směje se historik.

Vyjdou i Hranice v 90. letech?

Své knihy dokládá mnoha historickými snímky, cesta k nim je však někdy velmi složitá.

„Pokud jde o fotografické knihy se starými snímky Hranic, které mají logicky mnohem větší ohlas než odbornější studie a knížky, tak to jsou fotky z mnoha zdrojů. K něčemu jsem se dobral dlouhým pátráním, jiné zase přicházejí jakoby samy,“ upřesnil Jiří J. K. Nebeský.

Na konci loňského roku se na pultech objevila jeho nová knížka Minulé Hranice, která obsahuje snímky od nejstarších až do roku 1985.

„Rád bych navázal snímky z 90. let. Řada žijících fotografů takové pořizovala a má je doma, ale já se k nim ještě nedostal. Snad se to jednou podaří. Do této práce bych se pustil rád, byla to doba mého dospívání, takže pro mě má silný citový náboj,“ vysvětluje.

Historie má být vidět

S jeho činností na poli historie ale souvisí i celá řada dalších aktivit.

„Od roku 2005 provozuji stránku Hranická historická knihovna, kam jsem naskenoval tuny textů o historii Hranic, na druhé straně se snažím o přednášky, zejména procházky městem s líčením vývoje města a s ukazováním existujících památek,“ pokračuje Jiří J. K. Nebeský.

Podle jeho slov ho na jeho práci asi nejvíce baví propojování minulosti se současností.

„Historie má být vidět. V posledních desetiletích vztah k minulosti bouřlivě degeneruje, tak se snažím s tím něco dělat,“ řekl s nadšením a úsměvem.

Které místo v Hranicích má Jiří J. K. Nebeský nejraději?

„Opravdu se mi líbí areál Kostelíčka. Kdybychom se o něj dokázali lépe postarat, byl by ještě hezčí,“ konstatuje.

Práce má zapálený historik stále dost. Loni mimo jiné publikoval ve Sborníku státního okresního archivu Přerov zajímavý text o počátcích vesnice Lhotka a zaniklých obcích na Drahotušsku.

„Teď doslova dřu na knize autobiografických textů Josefa Gallaše z počátku 19. století, která by v roce 2020 měla poprvé představit v relativní úplnosti jeho psaní ‘o sobě‘,“ doplnil.

Co znamená J.K.?

A proč má ve jménu J. K.?

„Je to pozůstatek pubertálního věku, používám to do roku 1991, ovšem má to praktický smysl, tatínek se jmenuje stejně, bylo dobré odlišit poštovní zásilky pro něj od těch pro mě. J = Juffo, je postava z nějakého divadelního útvaru divadla Sklep, jen se mi líbil ten zvuk Džufo. K = Karlsson, což je švédská podoba jména Kája, u nás překládáno jako Karkulín, hrdina mé oblíbené dětské knihy od Astrid Lindgrenové,“ prozradil.

I přes svou náročnou práci, která je mu zároveň koníčkem, si dokáže najít čas i na jiné záliby či rodinu.

„Kromě dějepisu se snažím udržovat aspoň platonický vztah s literární vědou, dosud mě baví film a stále víc mě baví moje žena Iva a děti,“ dodal na závěr s úsměvem Jiří J. K. Nebeský.