Do začátku paralympiády v Londýně zbývá něco málo přes měsíc. Byla vaše příprava v něčem speciální?

Vyloženě speciální asi v ničem nebyla. Přece jenom mám za sebou už tři paralympiády a každý rok se koná mistrovství světa, což je podobně důležitá akce. Už mám nastavený určitý model finální přípravy, ale letos jsem se chtěl hlavně zaměřit na to, abych na hry nebyl příliš přemotivovaný. Chci si především užít tu atmosféru. Od chvíle, kdy jsem si tohle řekl, tak je má příprava klidnější, nejsem tolik vystresovaný a nepřipouštím si důležitost soutěže. Do Londýna se moc těším. Teď už je jen na mě, abych si poslední měsíc nastavil tak, aby celá má příprava kulminovala přesně v den závodu.

V jakých disciplínách budete na paralympijských hrách závodit?

Dvě nejdůležitější disciplíny budou stíhací závod na dráze na čtyři kilometry a časovka jednotlivců na silnici. Obě jsou si hodně podobné, časovka bude zhruba na pětadvacet kilometrů. Ještě se možná zúčastním závodu na kilometr s pevným startem na dráze a klasického silničního závodu. V těchto dvou nemám ale výraznější šanci na úspěch, budu se soustředit hlavně na stíhací závod a časovku.

Kdy odlétáte do Londýna?

Právě jsem se dozvěděl, že odlet je naplánovaný na dvaadvacátého srpna. Abych řekl pravdu, jsem docela zklamaný z přístupu českého paralympijského výboru, protože tam ohledně organizace her panuje obrovský chaos, dlouho jsem o organizaci naší výpravy nic konkrétního nevěděl. Spíš se snažím soustředit na to, že se mojí manželce a manažerce v jedné osobě podařilo do Londýna zorganizovat velký fanklub, kvůli mým fanouškům na hry jedu.

Nemrzí vás skutečnost, že jsou paralympijské hry stále tak trochu v pozadí těch „klasických" olympijských?

Profesionální zdravý sport a olympiáda budou vždycky tím nejlepším a myslím si, že je to tak správně. Naopak jsem velmi vděčný za to, že taková možnost pro nás handicapované vůbec existuje a myslím si, že by měl být vděčný každý, kdo dostane šanci sportovat na vrcholové úrovni. Tour de France a ostatní soutěže profesionálů pro mě osobně budou vždy víc než moje závody. Na druhou stranu závody paralympioniků mohou divákům přinést úplně jiné emoce.

Za sebou máte velmi úspěšnou sezonu 2011. Daří se vám na úspěchy navázat i v letošním roce?

Letos se mi podařilo vyhrát pět ze šesti závodů světového poháru. Na paralympiádu jsem dobře připraven a závodění mě naštěstí stále baví a naplňuje. Myslím si, že čím jsem starší, tím jsem klidnější. V cyklistice jsem si už všechny své cíle splnil, dosáhl jsem na mety nejvyšší. Každá další sezona, ve které mám šanci bojovat o vítězství a nemám ani potřebu vyhrávat, je pro mě příjemným bonusem.

Byl jste zvolen do komise sportovců Mezinárodní cyklistické unie. Jaké povinnosti pro vás tato funkce znamená?

Měl bych být jakýmsi prostředníkem mezi závodníky a cyklistickou unií. Problém je v tom, že je těžké svolat všechny členy unie v jeden termín, protože jsme všichni aktivními závodníky. Podaří se nám to nakonec vždy až někdy v listopadu. Cyklistická federace chtěla mít komisi hlavně z toho důvodu, že podobnou instituci má každý jiný sport. Nicméně se na mě obracejí cyklisti s různými požadavky a já mám možnost je předat dál a nějakým způsobem jim pomoci.

Kdy jste začal s profesionální cyklistikou?

Docela pozdě. Kolo jsem měl nejdřív jako koníčka k práci. Absolutně mě nadchnul Josef Lachman, který byl naším vůbec prvním palympijským závodníkem. Viděl jsem, že díky sportu poznal celý svět, má spoustu přátel a těší se uznání veřejnosti. Jeho životní styl se mi líbil. Postupně jsem s jeho pomocí zjistil, že nějaký talent v sobě mám a někdy v roce 1996 jsem začal uvažovat o účasti na paralympiádě v Sydney.

Působíte velmi disciplinovaně a jako velký dříč. Umíte mezi tréninky a závoděním i relaxovat?

Celý rok mám po svém boku manželku, která se mi stará o program a pozná na mně, kdy odpočinek potřebuji. Rád si zajdu poslechnout koncert její kapely, nebo jen tak s kamarády na pivo. Musím přiznat, že volných chvílí je ale v životě profesionálního sportovce opravdu málo.

Autorka: Lucie Bradová