Podle dendrologů to zatím žádné studie neřešily, takže prokazatelná vysvětlení nejsou. Může to souviset se zhoršujícím se stavem dřevin, ale také s počtem ptáků, které si na bobulích jmelí pochutnávají, především brkoslava.

„Jmelí přibývá. Začalo to na Ostravsku před deseti dvanácti lety. Po dvou třech letech jsme nárůst zpozorovali na jihu Olomouckého kraje, odkud pořád postupuje na sever. Populace je stále silnější,“ uvedla olomoucká dendroložka Irena Vágnerová.

Parazit

Čemu šíření cizopasníka na stromech přičíst? „Nevím o žádné studii, která by to řešila. Je to poloparazit, který musí narušit hostitelskou rostlinu, což mu jde mnohem lépe u ochablých a oslabených tkání stromu,“ sdělila.

Nárůst jmelí tedy může souviset s horší vitalitou stromů v regionu.

„Některým dřevinám se totiž přestává dařit, je to dáno i charakterem počasí. Například lípy jsou na tom podstatně hůře, než bývaly. Naopak jiným dřevinám to svědčí. Průzkum však nikdo zatím nedělal. Každopádně já se s poklesem vitality dřevin setkávám poměrně často, potvrdili to i lesní hospodáři v lesních porostech, zejména v listnatých lesích, kde jsou stromy v horší kondici než v minulosti,“ vysvětlovala dendroložka.

Větší výskyt jmelí v přírodě ale také může souviset s invazemi brkoslavů severních, ptáků, kteří se živí jeho bobulemi. „Když je jejich populace početnější, sežere více jmelí, rozletí se a jmelí se přenese na více stromů. Ty když jsou navíc oslabené, dojde k šíření snáze,“ uvedla Vágnerová.

Jmelí vytváří keříky rostoucí v korunách stromů, jeho kořeny vyrůstají z kůry větví, ze kterých odebírají živiny. Bílé bobule o průměru asi pět milimetrů obsahují semena, která jsou obalena lepivou hmotou, která jim umožňuje přilepení na větvi.

Léčivá droga

Jmelí nejčastěji roste na borovicích, jedlích, akátech a topolech a na mnoha dalších listnatých stromech. V přírodě se rozšiřuje tak, že bobule slouží jako potrava ptákům, kteří semena roznášejí a zanechávají na větvích jiných stromů v trusu.

Jmelí nejvíce množí právě brkoslav severní, drozd brávník a na jaře i pěnice černohlavá. Brkoslav a drozd bobule polykají celé, ale pěnice si šikovně vyloupne semínko nalepením na větvičku a požírá pouze slupku. Semena ulpělá na větvích poté vyklíčí a kořeny vrůstají pod kůru.

Jmelí se používá v přírodní medicíně. Známé je jako léčivá droga příznivě působící zejména na snížení krevního tlaku, tlumí některé bolesti hlavy, je močopudná a působí antiskleroticky jako kardiosedativum, reguluje vylučování žluči do střev a ovlivňuje činnost slinivky.

Má pomoci od bolesti revmatikům a snížit některé nežádoucí projevy senné rýmy. Lidoví léčitelé jmelí doporučovali také na koupele nohou, omývání křečových žil a další neduhy.

Užívání jmelí však vyžaduje opatrnost, neboť některé látky působí prudce, takže mohou vyvolat i příznaky mírné otravy. V poslední době je zájem zejména o látky jmelí s údajnými protirakovinnými účinky.

POLIBEK POD JMELÍM

K tradičním vánočním zvykům, které přežívají dodnes, patří snítka jmelí, s níž má vstoupit do domu láska a štěstí. Lesníci v těchto dnech chystají trsy jmelí na předvánoční trh, aby si jím lidé mohli ozdobit své domácnosti.

„Jmelí připravujeme na trh spolu s vánočními stromky každoročně. Nařežeme je ze stromů pořezaných v rámci těžby. Na rozdíl od jiných ho cíleně nesbíráme. Je to rozšíření nabídky zákazníkům na vánoční trhy, kam dodáváme stromky,“ uvedl hajný olomouckých městských lesů Max Černý.

Se jmelím se pojí příběh o tom, jak na Štědrý den mohl kterýkoliv chlapec políbit jakoukoliv dívku, pokud právě stáli pod zavěšeným zeleným jmelím.

Nehrozil mu za tu opovážlivost žádný trest. Naopak se mohl těšit na čarovnou moc jmelí, které zamilovaným párům mělo zajistit vzájemné okouzlení nejméně do příštích Vánoc.

Pravé vánoční jmelí musí podle odborníků vyrůst na jedli nebo na topolu a musí se uříznout v ten pravý čas. Jmelí se těšilo všeobecné úctě už v dobách starých Slovanů, a to jako ochranný i léčivý prostředek.