40. ročník se konal v sobotu 7. ledna 2017. Hradem prošlo 1964 návštěvníků, kteří si vychutnali zimní zasněženou kulisu a mráz.

Mnohačlenné skupinky se vydávají svižným krokem k branám Helfštýnu. I když na cestě leží sníh a klouže to, chtějí být u hradu co nejdříve. Všude panuje dobrá nálada, někteří se zahřívají domácí pálenkou už od samého začátku, nic jiného jim v tomto počasí asi ani nezbývá. V davu lidí pozoruji i skupinky starších lidí, kteří se opět vydali zdolat kopec k hradu, pomáhají jim trekingové hole, někteří z nich nevynechali ani jeden novoroční výšlap. „Pokud nám bude přát zdraví, přijdeme i příští rok, je to taková naše tradice," prozrazuje usměvavý postarší manželský pár, který potkávám v první zatáčce. Zima jim nevadí, mají hole a barevné sluneční brýle.

Čím výše stoupám k hradu, tím více to na cestě klouže, zpomaluji, i přesto doháním další skupinku nadšenců. Poslouchám co si vyprávějí, vzpomínají na předchozí ročníky a neopomenou zmínit smutnou správu, která minulý týden zasáhla snad všechny milovníky hradu a kulturního života v něm. Vzpomínají na osobní setkání a zásluhy nedávno zesnulé Marcely Kleckerové, bývalé správkyně hradu. „Já jsem ji znal osobně, její rodiče chovali psy tak jako já, proto jsme se navštěvovali. Marcela byla neskutečný člověk, to co tady dokázala vybudovat i když byla díky své nemoci upoutaná na vozík, založila tradici Hefaistonu," řekl František Vajda z Kostelce u Holešova, který se výšlapu zúčastnil po osmé.

Přicházím k hradní bráně, je mi zima, ale jsem spokojená, protože svítí slunce a oblohu nekazí ani jeden mráček. Vcházím na nádvoří hradu, je tu dost lidí, někdo stojí frontu na párek nebo polévku, jiní si vybalují termosku s čajem a svačinku z domu. Malý kopec na hlavním nádvoří využila skupinka dětí k bobování. Z okna kanceláře vše pozoruje kastelán hradu Helfštýn Jan Lauro. „Anabáze tohoto setkávání je poměrně dlouhá, trvalo dlouhou dobu než se turisté dostali na hrad. Zakončení výšlapu probíhalo v hradní restauraci a až po rekonstrukci hradní pekárny se vše přesunulo na třetí nádvoří. Celá minulost se tak vyvíjela až k dnešní podobě," řekl Jan Lauro. Celý týden probíhaly přípravy na výšlap. „Snažili jsme se zprovoznit především vodu, hrad je otevřen zcela mimořádně právě dnes a právě nízké teploty nám zařizování značně komplikovaly. Teploměr ráno ukazoval osmnáct stupňů pod bodem mrazu, to je asi nejvíc ze všech ročníků. Zažil jsem na této akci v minulosti i bahna a deště, ale teď je to konečně ta pravá zimní atmosféra." prozradil kastelán a také nastínil jaké rekonstrukce hrad v letošním roce čekají. „Každý rok jsme závislí na rozpočtu, budeme netrpělivě čekat na rezultát zřizovatele. Rádi bychom pokračovali v systematickém spárování hradeb, bude také potřeba obnovit dřevěné konstrukce. Tím nejvýznamnějším projektem, který neustále tlačíme před sebou je projekt řešení a záchrany hradního paláce, momentálně čekáme jak dopadne podaná žádost o dotaci."

I přes mrazivé podmínky je o kulatý ročník novoročního výšlapu veliký zájem. Přemýšlím, zda padne nový rekord, který by překonal ten z minulého roku, kdy na hrad dorazilo 3901 lidí. Pro dnešní den je otevřená také historická kovárna i vyhlídková věž. Nahoře fouká, ale chci čtenářům Přerovského a hranického deníku nastínit, alespoň pomocí fotografie, atmosféru na hradu. Vycházím směrem k vyhlídkové věži, vlevo na vyvýšené proluce hlavního nádvoří si povídá skupina skautů, jsou usměvaví, mráz je netrápí. Každý rok si na výšlap oblečou dobové uniformy, tuto tradici dodržují od roku 2011.

Z vyhlídkové věže vidím plápolat oheň z historické kovárny, svižným krokem sestupuji po schodech dolů z věže a chci se ohřát. Nálada u kovárny je posmutnělá. Parte, kovadlina a zapálené svíce, lidé zde drží minutu ticha za Marcelu Kleckerovou. I já jsem se zde zastavila s tichou vzpomínkou. Návštěvu hradu končím opět na hlavním nádvoří hradu, kde si tradičně setkávají chovatelé tibetských dog, zvířata jsou snad jediní v areálu, kdo nepociťuje třeskutý mráz.

Opravdu promrzlá, ale spokojená se vracím pomalu dolů do Týnu k autu. Někde v polovině sestupu mě míjí tatínek s chlapečkem na saních a mávají mi. Náladu mi nezkazil ani fakt, že rekord návštěvnosti nepadl, výšlap si letos nenechalo ujít 1964 turistů.