Kavala: Je dobré ctít vyhlášky, ale nesmí to být diktát

Takového názoru je starosta obce Bělotín Eduard Kavala.

ROZHOVOR

Je rozumné investovat v době hospodářské krize do nákladných investičních akcí?

Zrovna teď ve středu jsme projednávali další výstavbu bytů. Ministerstvo pro místní rozvoj a Státní fond rozvoje bydlení totiž vyhlásili nové grantové programy, do kterých bychom si mohli sáhnout.

Zájem o bydlení je u nás permanentní. Lidé sice nemají peněz nazbyt, ale chtějí bydlet ve svém. V podnájmech ve městech, ale i u soukromníků u nás na vsi, totiž platí nekřesťanské peníze.

Hodláte investovat i do jiných projektů než do bydlení?

Dokončujeme nové zdravotní středisko a také bychom rádi pokračovali v přípravě kanalizace. Ta je předběžně vyčíslena na sto milionů.

Jaké akce by teď podle vás měly se svou realizací počkat?

Obce by se teď rozhodně neměly pouštět do ničeho, co generuje další výdaje. V této oblasti jsem velmi skeptický.

Také máme v Bělotíně připraveno několik volnočasových projektů, ale počkáme s nimi na příhodnější dobu. Různé aquaparky nebo ledové plochy na sebe vážou další a další výdaje na provoz a přitom slouží jen úzké skupině lidí.

Jakou politiku zastává vaše obec?

Investovat do obecně prospěšných projektů. Například: Když se nepostaráte lidem o bydlení, mladí lidé se začnou stěhovat jinam, sníží se počet žáků, škola se stane neplnohodnotnou, po čase jí začne hrozit zrušení a obec je tím degradována. Je to jako začarovaný kruh.

Čím si vysvětlujete, že se poslední dobou množí projekty, které se v konečném důsledku prodražují až o miliony korun?

Někteří zneužívají toho, že je krize a neúměrně snižují ceny zakázek. Ty jsou pak ve skutečnosti mnohem dražší a firmy spoléhají na to, že je obce i přesto zaplatí. Člověk se ale nesmí dát.

Dá se těmto nepředpokládaným potížím nějak předejít?

Když jsme stavěli těch šestnáct posledních bytů, osvědčilo se nám, že si tu akci vyprojektovala i zrealizovala jedna a táž firma. Když si pak sama zajistila i statický posudek, narazila na nevhodné podloží.

Pak za námi přišla s tím, že se kvůli tomu stavba o tři miliony prodraží a chtěla je po nás. Vložili se do toho i právníci a nakonec musela firma zaplatit pilotáž ze svého, poněvadž jinak bychom od celé zakázky ustoupili.

Čím dalším ještě může vzrůst cena investičního projektu?

Třeba i změnou legislativy. Když jsme stavěli školu, počítal projekt s jedním únikovým schodištěm. Mezitím se ale změnila příslušná vyhláška, která tvrdila, že děti potřebují únikové schodiště dvě. Nebo jiný příklad.

V bytech, které stavíme, nám byla uložena povinnost zřídit každému z nich požární hlásič, napojený přímo na centrálu. Marně jsme argumentovali tím, že u nás žádná centrála neexistuje. Nakonec jsme našli náhradní řešení v podobě únikových prostor a tím jsme ušetřili asi milion korun.

A když nám ve škole nařizovali nainstalovat bezdotykové baterie s tím, že to žádá Evropská unie, zjistili jsme, že je to jen obyčejná česká lobby. Je dobré vycházet vyhláškám a nařízením vstříc, ale nesmí to být diktát.