Hranické letní kino bylo vybudováno v šedesátých letech jako Park kultury a oddechu. Špiřík letos v dubnu projevil zájem vidět dokument, který by umožňoval pořádat v areálu jiné akce, než pro jaké je určen.

Mimo jiné navrhl, aby tam konání hlučnějších akcí bylo považováno jen za dočasné řešení a do budoucna pro ně bylo vybudováno jiné zázemí. „Pokud po přechodnou dobu nelze jinak, snížit hlučnost pořadů a ve smlouvách aplikovat jednotné ukončení akcí v letním kině do 24. hodiny,“ zněl dále Špiříkův návrh pro usnesení zastupitelů.

Ti si jeho názor vyslechli, ale nepodpořili jej. „Zastupitelstvo zatím radě v souvislosti s touto problematikou neuložilo žádné úkoly a proto se jí rada na své poslední schůzi, která byla v úterý, nezabývala,“ řekla k tomu místostarostka Hranic Radka Ondriášová.

Dokumenty k letnímu kinu, včetně příslušných kolaudačních rozhodnutí, však město na Špiříkovo přání dohledalo.

„Areál byl jako park oddechu a kultury zkolaudován v květnu roku 1964, kdy bylo zároveň povoleno trvalé užívání jeho sociálního zařízení, promítací kabiny a promítacího plátna. Roku 1975 byla pak zkolaudována rekonstrukce hlediště letního kina a o rok později získaly kolaudační rozhodnutí i přístavba promítárny a elektroinstalace,“ řekl vedoucí stavebního odboru MěÚ Hranice Ladislav Patočka.

Kromě promítání filmů slouží hranické letní kino k pořádání rockových koncertů, které rovněž spadají do kategorie kultury. „Kdyby tam každý víkend hrála do rána hlasitá hudba, pak bych pochopila, že by se proti tomu lidé bouřili. Ale ve skutečnosti se budou v areálu letního kina konat za celé léto jen tři jednodenní akce,“ řekla Helena Votavová, ředitelka Městského kulturního zařízení, které má správu kina i kulturu ve městě na starosti.

„Téměř v každém městě se konají koncerty a všude to lidé akceptují. Kvůli ojedinělé výhradě je přece nezrušíme,“ konstatovala. Rockové koncerty v hranickém letním kině navštěvují tisíce mladých lidí. „Máme vždycky k dispozici spoustu pořadatelů a jsme domluveni na průběžných kontrolách i s policií. Žádné výtržnosti se tam ani při tak velkém počtu účastníků nedějí,“ podotkl zaměstnanec MKZ Milan Bartoš.

Podle hygienou stanovených norem by hlasitost Špiříkem kritizovaných koncertů neměla do 22. hodiny překročit 50 decibelů a po 22. hodině pak 40 decibelů. Zpravidla všude, kde se akce tohoto typu konají, jsou hlukové limity překračovány a lidé ze sousedství to tolerují.

„Nevím, kam by se měly tyto koncerty v rámci města přemístit, aby nikoho nerušily. A zrušit je úplně? To mi připadá vůči jejich návštěvníkům kruté,“ vyjádřila na závěr svůj názor Radka Ondriášová.