„Autoškola proti tomu byla hračka,“ říkám si, když tuto sobotu poprvé sedím v sedle klisny na farmě v Hluzově na Hranicku.

„Spoustě lidí se zdá, že jezdit na koni je jednoduché, ale jen do té doby než si to sami zkusí,“ říká mi s úsměvem Zuzana Ocelková, která má tato ušlechtilá zvířata takřka v malíčku.

Zkoordinovat vlastní pohyby, tak abyste koně vedli správným směrem, není vůbec lehké. Směr udáváte zároveň nohama i rukama. Chcete-li doleva, musíte pravou nohou přitlačit k boku koně, zároveň však opačnou rukou přitáhnout otěž, a naopak.

Musíte být přitom natolik důrazní, aby vás zvíře poslechlo. Má totiž svoji hlavu a nejraději by si šlo vlastní cestou.

„Kůň vždy ze začátku zkouší, co si k vám může dovolit. Musíte si k němu najít cestu,“ vysvětluje Zuzana Ocelková z místní „koňácké“ rodiny.

Jsem rád, že sedím na poměrně klidné a poddajné klisně jménem Šami.

„Každý kůň je individualita, dokonce ani koně stejného plemene nemají stejnou povahu a stejné vlastnosti. Člověk se s nimi pořád učí, proto nevěřte nikomu, kdo říká, že ví o koních všechno. Dokonce i špičkoví trenéři k sobě navzájem chodí pro zkušenosti, aby se dále zdokonalovali,“ říká Zuzana Ocelková.

Koňská farma rodiny Ryškových, ze které pochází i Zuzana Ocelková, se nachází v Hluzově na Hranicku. Za statkem a stájemi se do mírného svahu táhnou rozlehlé výběhy, v nichž se prohání barevnými skvrnami zdobení koně plemene appaloosa. Připomínají mi ušlechtilá zvířata z filmových indiánek.

„Je to plemeno, které kdysi vychovali američtí indiáni. Ti si je dokonce na zimu brávali do svých týpí, aby jim je vyhřívali. Takže to, jak appaloosa lne k lidem, je geneticky dané. Pro appaloosy je typická jejich barevnost. Ta se mi na nich moc líbí a zároveň s jejich vstřícnou povahou je na nich nejvíce ceněna,“ vysvětluje Jana Ryšková, která je první, kdo s chovem appaloos na Moravě začal.

„Pořídili jsme si je v roce 1994. Hned, jak se k nám do Česka po revoluci dostali. Ale koně jsme měli doma už dávno předtím, ještě za komunistů,“ dodává.

Dnes mají na farmě v Hluzově, která je ve svém oboru největší na Moravě, sedmnáct koní zmíněného plemene.

„Máme teď letošní hříbata, ale některá z nich zřejmě prodáme. Tolik místa, aby nám mohli do nekonečna přibývat, přece jen nemáme. I když je to pěkný sen“ říká s úsměvem Jana Ryšková.

Farma se se svými koňmi účastní nejrůznějších akcí, které pořádá například český Appaloosa Horse Club. Na těchto závodech se hodnotí jak vzhled a úprava koně i jezdce tak i jezdecké dovednosti dvojice v různých westernových disciplínách.

Jednou z nejtěžších westernových disciplín je reining.

„Hodnotí se soulad jezdce s koněm, který se musí nechat vést téměř neznatelnými pobídkami. Jeden z náročných cviků je takzvaný sliding stop. Kůň musí zabrzdit z plné rychlosti, a to tak, že zadními nohami klouže po zemi i několik metrů,“ popisuje Zuzana Ocelková, která je v tomto oboru kovanou závodnicí.

V roce 2008 byla její klisna Boemil Likemohawk vyhlášená nejlepší reiningovou klisnou a letos zase sklízí úspěchy hřebec Ima Hollywood Sign.

Kromě vlastního chovu uplatňují na zdejší farmě své znalosti koní i při výchově a výcviku cizích koní.

„Někteří lidé mají doma koně, ale neumí je vycvičit tak, aby na nich mohli jezdit. A to i tehdy, když sami na koni jezdit umí. Proto je dávají k nám, abychom je vycvičili a i lidé se k nám chodí učit jezdit,“ informuje Zuzana Ocelková.

Všichni z farmy se shodují na tom, že chov koní je láska na celý život.

„Věnujete tomu všechno, celé dny, a někdy i celé noci, když se například hřebí klisna. Kůň totiž potřebuje vaši péči a pozornost,“ uvádí Jana Ryšková.

Když se pak loučím, jde mě vyprovodit její manžel a otec Zuzany, Bohumil Ryška.

„A že naše kobylka byla na obálce časopisu amerického appaloosa klubu, to vám neřekly? Nebo, že Zuzka byla předloni pátá nejlepší na světě v kategorii junior reining?,“ ptá se pan Ryška.

„Ne,“ odpovídám. „No jo, ona byla vždycky moc skromná,“ směje se na rozloučenou Bohumil Ryška.