„Když jde člověk do restaurace, musí počítat s tím, že se tam kouří, ať se mu to líbí nebo ne,“ shodují se vesměs obyvatelé Hranic.

Sport Bar Beseda na Masarykově náměstí asi nepatří mezi vyhledávaná útočiště odpůrců kouření. Kouří se tu po celý den bez omezení.

„Proč by to mělo lidem vadit? Vždyť si tu zapálí úplně všichni a nikdo s tím nikdy žádný problém neměl,“ uvedla zdejší barmanka.

Zcela opačná situace je jen o několik metrů dál v Zámecké ulici, kde si provozovatel Mexické restaurace uvědomil, že kouření problémem je. Popelníky na stolech tu proto nenajdete.

„Našimi častými zákazníky jsou hlavně páry, rodiny s dětmi, ale i starší lidé, kteří přijdou posedět jen tak na čaj,“ říká hostinský Roman Argan.

Jediný rozruch, který se tu občas koná, mívají na svědomí zákazníci, kteří se špatně smiřují se zákazem kouření. „Několik lidí už odsud odešlo, protože jim vadilo, že si tu nemohou zapálit. Teď už sem chodí především nekuřáci. Ti si naši restauraci nemohou vynachválit a říkají, že by takových podniků mělo být víc,“ sdělil hospodský.

Podle Lukáše Biskupa z Bělotína, pravidelného hosta Mexické restaurace, by však zákaz kouření měl platit ve všech restauračních zařízeních.

„Kvalita vzduchu je pro mě určitě důležitou okolností, když se rozhoduji, kterou restauraci navštívím a kterou ne. Zákaz by měl platit všude,“ dodává.

Po příchodu do Pizzerie Agostini v Radniční ulici by člověka na první pohled nenapadlo, že tu platí jakékoli protikuřácké omezení. Přes mírný dýmový opar lze ale dohlédnout až k cedulce zákaz kouření umístěné u vchodu do nekuřáckého salónku.

„Kuřáci tvoří zhruba šedesát procent našich zákazníků. Pro nekuřáky máme vyhrazený salónek. Ten je sice menší než prostor pro kuřáky, ale nikdo s tím zatím problém neměl,“ vysvětluje číšník Jan Bialek.

Podle jeho slov je těžké říct, zda by po aplikaci protikuřáckého zákona hostů ubylo. „Asi by jim nic jiného nezbylo a prostě by nekouřili. Cigarety u nás rozhodně nejsou existenčním zbožím. Moc lidí si je tu nekupuje, přesto majitel o žádné změně režimu kouření neuvažuje,“ dodal Bialek.

Asi nejideálněji působí uspořádání kuřáckého a nekuřáckého prostoru v Tip Sportu na Masarykově náměstí. Po příchodu do lokálu se nejdříve prochází nekuřáckou částí a až poté následuje prostor určený kuřákům.

„Když jde nekuřák do hospody, tak prostě musí počítat s tím, že se tam bude kouřit. U nás je nekuřákům vyhrazena spodní část podniku. Odvětrané je to tu podle mě dobře a majitel o celoplošném zákazu neuvažuje,“ vysvětlil Jan Krejčí z Tip Sportu.

„Občas se tu vyskytne nějaký případ, kdy zákazníkovi, který jde na automaty nebo na ruletu, vadí, že se v prostoru herny kouří. Ale automaty vám nikdo v nekuřáckém prostoru neudělá,“ dodal Krejčí.

A jaký mají názor na protikuřácký zákon samotní kuřáci?

„Žádný takový zákaz rozhodně neschvaluji. Kdybych přišla do restaurace, kde se nekouří, tak bych to samozřejmě vydržela, ale každý si po jídle přece rád zapálí,“ odpovídá Klára Kulajová z Drahotuš.

„Je obtížné posoudit, jestli kouření na veřejnosti zakázat nebo nezakázat. Bez cigaret se to vydržet dá. Když jsem v nekuřácké společnosti, tak se podřídím a nezapálím si. Tak to snad dělá většina lidí,“ míní Jan Bialek.

Martin Bobek