Zvuk kovadlin, vůně rozžhavených výhní, soustředěný výraz kovářů, ale i vtipy pronesené v nejrůznějších jazycích - od němčiny přes italštinu až po angličtinu.

Na sedmatřicátý ročník celosvětového setkání uměleckých kovářů Hefaiston dorazilo o víkendu na hrad Helfštýn přes pět set mistrů černého cechu z patnácti zemí. Každé z děl, které na Hefaistonu vzniká, je originál - a umělci se ani letos nebáli popustit uzdu své fantazii.

Ukázat, co je možné vytvořit v pevně daném limitu dvou hodin, přijel i Matěj Zralý z Prahy, se kterým byl v týmu Oliver Szabó.

„Rozhodli jsme se vytvořit zeleninu, která se jmenuje pan Kev - tedy Mr. Kev. Jen nás trochu mrzí, že nám zakázali kovat i v noci, což mělo vždycky největší kouzlo,“ svěřil se umělecký kovář, který je na Hefaistonu už posedmé.

Lapač snů vznikal pod rukama Jana Tomeška, jemuž u výhně pomáhali bývalí i současní žáci z průmyslové školy ve Světlé nad Sázavou.

„U Indiánů to byla hračka, která upoutávala pozornost dítěte. Dnešním dětem by se asi moc nelíbila, protože je trochu těžší, ale zase vydrží. Lapač snů děláme z nerezu - je spíše interiérový, ale mohl by to být i exteriérový artefakt,“ přiblížil.

Na Hefaiston dorazilo do sobotního odpoledne na pět set pět kovářů z patnácti zemí světa včetně České republiky a díla vznikala na šestnácti výhních.

„Máme tady Američany, Izraelce, ale i kováře z Austrálie, Anglie a dalších evropských zemí - Itálie, Německa, Rakouska či Slovenska. Už před týdnem dorazil autostopem také jeden francouzský kovář dobrovolník, který se dokonce aktivně podílel na průběhu Kovářského fóra a přiložil ruku k dílu,“ řekl kastelán hradu Jan Lauro.

Nový prostor

Hefaiston si návštěvníci z celé Evropy oblíbili hlavně proto, že mohou pozorovat kováře při práci na rozžhavených výhních. Lákadlem jsou ale každoročně i vystavené exponáty, které zaujmou svou originalitou - letos se lidé zastavovali třeba u kovaného držáku na kamerový zvonek, ale zaujal i barový stolek na víno nebo baskytarista skupiny Zetor. K nepřehlédnutelným dílům patřil i památník nenarozených dětí.

„Vystavených děl je celkem 194, což je ve srovnání s minulými ročníky mnohem méně. Všechny školy jsme ale obeslali, aby přivezly pouze pět nejzdařilejších maturitních nebo závěrečných prací. Prostor, na který byly zvyklé, totiž letos kvůli rekonstrukci renesančního paláce nemáme. I když je exponátů méně, můžeme si být jisti tím, že přivezli opravdu to nejlepší,“ zmínil Jan Lauro.

Stavební ruch na hradě sice Hefaiston trochu zkomplikoval, ale přinesl i jednu novinku, která se osvědčila - rozšíření kovářské tvorby na vnější okruh, kam se lidé dostali ze druhého nádvoří.

„Nový prostor si pochvalují hlavně rodiny s dětmi, protože aktivity výtvarných dílniček jsou zaměřené především na ně. Máme tam i čtyři střední odborné školy které pracují na výhních a kovadlinách a pouštějí k tomu i veřejnost. Dav se díky vnějšímu okruhu příjemně rozptýlil a tento krok vysunout Hefaiston za hradbu ven vnímám jako zdařilý. Určitě to bude věc, která zůstane i do budoucna,“ uzavřel Jan Lauro.