Kdyby neměla paní Jestřebská zimní zahradu, zřejmě by se tak vzácného úkazu nikdy nedočkala. „Když jsme s manželem před jedenácti lety tuto tropickou kytku kupovali, byla poloviční. Dnes měří na výšku tři metry dvacet a do šířky zabírá plochu 180 centimetrů,“ prozradila pěstitelka.

V literatuře odborníci tvrdí, že kmen noliny dorůstá až do tří metrů. V Bělotíně však tento údaj o dvacet centimetrů trumfli. Populární zahrádkář Přemysl Podlaha nazval kdysi nolinu pro její tvar těsně nad kořenem sloní nohou. Kytka opravdu působí, jako by v květináči stála.

„Měla by se každé tři roky přesazovat, ale já z toho mám strach, a tak je pořád v původním květináči. Bojím se, že by mi pak mohla uhynout,“ svěřila se se svými obavami paní Alena.

Do televizního Receptáře už o svém vzácném exempláři také napsala dopis, ale zatím na něj nemá žádnou odezvu. Kytka v bělotínské zimní zahradě rodinného domku je však výjimečná i tím, že letos poprvé po jedenácti letech rozkvetla. „Myslela jsem si nejdřív, že na ní rostou další listy. Před čtrnácti dny se však mezi nimi začaly objevovat drobné květy,“ popsala průběh nezvyklé události pyšná pěstitelka.

Její zahradní skvost chodí k ní domů obdivovat kdejaká sousedka. „Myslím si, že ve speciálních květinových pavilonech, jako jsou třeba na Floře v Olomouci, tato kytka také rozkvétá, ale v běžných domácích podmínkách je to opravdu unikátní úkaz,“ potvrdila výjimečnost noliny paní Jestřebské dlouholetá hranická zahradnice Svatava Škrhlová.

Zásluhu za květ a nezvyklou výšku rostliny přisuzuje právě zimní zahradě, která jí poskytuje ideální podmínky k životu.

„Přes den tady v létě bývá i přes čtyřicet stupňů Celsia,“ potvrdila tropické klima ve svém rostlinnémkrálovství paní Alena. Žádné speciální triky při pěstování prý žena z Bělotína nepoužívá. Zalévá nolinu, stejně jako ostatní kytky, obyčejnou vodou.

„Ale občas ji pohnojím přírodním odpadem z akvária, který setřu z filtru a přidám do vody. Možná právě to jí prospívá,“ vyslovila nahlas své myšlenky paní Jestřebská.