Jak se po závodu cítíte?

Pocity mám skvělé, překonal jsem svůj osobní rekord, takže jsem moc šťastný. Mé časy se dlouho držely těsně pod čtrnácti sekundami, ale dnes se mi je konečně podařilo posunout ještě o něco níž. Zaběhl jsem sice perfektní čas, ale ne na závodě, který je pro mě důležitý. Až takový čas dám na významném závodě, bude to teprve úspěch.

Co pro vás znamená účast na Hranické věži?

Hranickou věž beru jako trénink, protože není zařazena do celorepublikové ligy. Je to pro mě příprava na důležitější závody.

Máte při výstupu na věž nějakou speciální techniku?

Žádnou speciální techniku nemám. Zkrátka často trénuju, a to třikrát týdně po dvou hodinách. Musím přesně vědět, co chci udělat v daném okamžiku, a musím to dělat dobře, jinak bych na tak skvělý čas nikdy nedosáhl.

Je výstup na věž fyzicky náročná disciplína?

Náročná je jak disciplína, tak i příprava na ni. Není totiž vůbec lehké běžet třicet metrů s osmikilovým žebříkem a ještě lézt do čtvrtého podlaží. Příprava vyžaduje hodně běhání a vytrvalosti.

Spadl jste už někdy z cvičné věže?

Musím to zaklepat, ale ještě jsem ani jednou nespadl. Určitě to není bezpečná disciplína, ale když se člověk pořádně drží a ví, co dělá, tak se mu nemůže nic stát.

Jaký je váš dosavadní největší úspěch?

Osobně si nejvíce cením třetího místa z běhu na sto metrů překážek, které jsem vybojoval koncem června na mistrovství světa studentů v ruském Petrohradě. Ve výstupu na cvičnou věž jsem obsadil dvanácté místo.

Jaký máte vztah s Karlem Rylem, proti kterému jste běžel ve třech rozbězích?

Pracujeme spolu na požární stanici v Ostravě a jsme dobří kamarádi. Vzájemně se při závodu hecujeme k lepším výsledkům. Při rozběhu se sice snažím soustředit sám na sebe, přesto vždy trochu vnímám i soupeře. Dnes jsem se cítil dobře, takže jsem na Karla nemusel brát ohled. Lezl jsem si to svoje a vyšlo to pěkně.

Přijedete na Hranickou věž i příští rok?

Pokud budu mít čas, určitě přijedu a pokusím se vyhrát.

IVETA PODEŠVOVÁ