Až do čtvrtka 27.5. vám na webu budeme představovat lídry stran v Olomouckém kraji, které by zde získaly podle průzkumu více než pětiprocentní podporu.

Kandidujete z prvního místa v kraji ve svých pětadvaceti letech. Není to pro funkci poslance příliš mladý věk?
Myslím, že v politice teď mladé lidi potřebujeme zejména proto, aby přinesli čerstvý vítr na politickou scénu. Pokud nepřijdou nové tváře, nikdy se ji oživit nepodaří.

Ale i nová tvář v politice může být třeba šedesátiletá. To přece nemusí být dané pouze věkem.
Určitě. Já si starších lidí velmi vážím. Myslím, že v politice by neměl chybět ženský pohled na věc a pohled mladých lidí stejně jako těch starších. Dokonce bych byla pro to, aby parlament reflektoval naši společnost a mladí by tam měli spolupracovat se staršími. Ostatně už dříve byli v českém parlamentu mladší kandidáti, než jsem já. A navíc: i v České republice přece žijí mladí lidé, ve věku do třiceti let jich je přes tři miliony. Ty já mohu zastupovat.

Přesto – pro kandidáta je určitě výhodou, pokud vnese do parlamentu pohled daný vlastní profesní zkušeností – ať už je to právník, učitel nebo třeba lékař…
V tomto ohledu já také mohu voličům něco nabídnout. Kromě studia jsem absolvovala stáže. V Českém rozhlase, potom v Polsku na české ambasádě ve Varšavě. Byla jsem na stáži v Americe a pracovala jsem také jako au-pair v Itálii. I když mi je pětadvacet let, tak jsem toho hodně zažila a hodně přečetla. Myslím, že i moje zkušenosti mohou do české dolní komory vnést něco nového. Nezáleží na tom, jak člověk vypadá či kolik mu je let, ale co říká a jaké myšlenky prosazuje. O to jde.

Říkáte, že nezáleží na vzhledu. Tak proč jste se nechala nafotit na billboard společně s vašimi kolegyněmi z kandidátky v plavkách?
To byla recese na kampaň ODS. Chtěli jsme také upozornit na to, že jsou ženy v politice. Ač se vám to možná z pohledu muže tak nejeví, je dobré dát ženám signál: podívejte se, i ženy můžou do politiky, i vy můžete něco prosadit ve sněmovně. To je ta důležitá zpráva, kterou jsme chtěli dát.

Aha! Takže tato fotka podle vás měla oslovit spíše ženy než muže?
Tak jsem to vnímala já. Ale samozřejmě i muži tím mohli být osloveni. My jako menší strana musíme využívat i jiných forem kampaně, protože nemáme tak vysoké příspěvky od státu jako velké strany.

Vaším oborem je politologie. Není moc běžné, aby se lidé z tohoto oboru vrhli přímo do praktické politiky…
Politologie je věda, která mě baví, ale chtěla bych také něco změnit ve věcech, které mi vadí. K politice jsem tíhla hodně dlouho. Kdysi jsem si přečetla knihu od Madeleine Albrightové, v níž hovořila o tom, jak věci v politice fungují. Začala jsem si více všímat problémů kolem sebe a říkala jsem si: když tato politička vstoupila do politiky, proč bych tak také nemohla učinit a proč bych nemohla prosazovat konkrétní věci. Tato žena mě inspirovala a ukázala mi cestu v tom, co mám dělat, když nejsem s něčím spokojená.

Máte podobné vzory i u nás?
Přijde mi, že v české společnosti takových vzorů moc není. Na druhou stranu mám spoustu vzorů v rodině. Tatínek je starostou v Černotíně, z něhož pocházím, sestřenka je starostkou v Horních Těšicích, teta byla místostarostkou… máme v rodině jakousi politickou historii. Když někdo nebyl s něčím spokojený, snažil se to změnit.

Děláte doktorát na Vysoké škole ekonomické. Čím se vlastně zabýváte ve vaší disertační práci?
Občanskou společností ve Spojených státech amerických. Zjišťuji, jak se lidé angažují v různých asociacích, proč je volební účast v Americe nižší, co k tomu vede. Je to velmi inspirativní. Odpovědi, které mají v Americe, mi pomáhají pochopit i českou scénu.

V čem je to v Americe v tomto ohledu jiné?
V Americe když mají lidé problém, začnou se sdružovat, vytvářet asociace a snaží se prosadit své zájmy v politickém životě. Ať už vyvíjejí nátlak na konkrétního kongresmana nebo třeba sbírají podpisy pod petice, tak tam existuje tradice spolčování a lidé zájmy prosazují. Toho je třeba i u nás. Na mě nejsou navázány žádné korupční vazby a nejsem člověk, který by přijal úplatek. Vstup do politiky cítím jako své vnitřní poslání.

Kam byste vaši stranu zařadila v politickém spektru? Je pravicová?
Jako politoložka si uvědomuji, že některé strany jsou více pravicové a některé více levicové. Ale jako člověk si říkám, že budu hlasovat pro každý rozumný návrh, ať už je ze strany levice nebo pravice. V politologii teď existuje názor, že pravice a levice se přibližují a blíží se k jakémusi středu. Může to částečně být i tím, že se lidé soustředí na řešení konkrétních problémů. Když se podíváte na naši důchodovou či zdravotnickou reformu, nemůžete říci, jestli je to pravice nebo levice.

Jste tedy středovou stranou?
To je velmi těžké říci jedním slovem. Ale když byste chtěl jednoznačnou odpověď, přikláněla bych se k označení středová a do jisté míry liberální strana. Ale vždy jde o konkrétní věci. Například v protikorupčním programu prosazujeme zákaz akcií na doručitele. To shodou okolností prosazuje i ČSSD. S ODS zase máme společné další body.

Jako politoložka také víte, že boj proti korupci se nachází v předvolebním arzenálu prakticky všech stran, velmi často i ve slovníku těch nejradikálnějších. Není to jen laciný populismus, na který se snadno nalákají hlasy?
Já bych rozhodně v této oblasti o populismu nehovořila. Pokud člověk chce bojovat s korupcí, myslí to vážně a chce jej opravdu prosazovat, tak mu držím palce. Obávám se toho, že strany, které tu vládnou několik volebních období, o korupci mluví, ale ve skutečnosti žádná protikorupční opatření neprosazují. Já už nevěřím tomu, že politici ze stran, které jsou v parlamentu, něco prosadí. Když se rozkrádá z veřejných zakázek, které tvoří v sumě asi 660 miliard podle odhadu Transparency International patnáct procent, je to velká páka, která způsobuje, že náš stát je víc a víc zadlužený. Neberu to jako populismus, ale jako konstruktivní návrh něco s tím udělat. Myslím, že náš program je z tohoto pohledu kvalitní.

Čím se tedy v tomto ohledu programově lišíte od ostatních stran?
Především prosazujeme testy korupční odolnosti, které chceme provádět v koordinaci s protikorupčním státním zastupitelstvím a protikorupčním soudem. V současnosti dochází k řadě korupčních kauz, ale žádný případ nebyl dotažen do konce. Proto je třeba zřídit tyto instituce, které budou testy korupční odolnosti koordinovat a pomohou tak sesbírat důkazy. Testy už probíhaly třeba ze strany novinářů, byly efektivní, ale nedošlo k tomu, že by byl někdo potrestán.

Takže vy chcete zřídít další úřad. Ale tam se přece zase může objevit někdo, kdo sám nebude jednat košer. Pak byste museli zřídit nějakou inspekci, která by tento úřad kontrolovala. A máme tu další byrokracii navíc.
Nemyslím, že by někdo musel tyto instituce hlídat. Tento systém mimochodem funguje na Slovensku i v jiných zemích docela efektivně. Samozřejmě, že obecně jsme pro snižování stavu úředníků.

Tak vidíte.
Ale v oblasti boje s korupcí to přece má maximální smysl. Kromě nás to ostatně podporuje i ODS, která také prosazuje snižování úřadů. Ale korupce je tak velkým tématem, že se to rozhodně vyplatí.

Jaké další opatření byste chtěli zavést?
Zveřejňování veřejných zakázak na internetu – to považuji za podstatné zejména tady v Olomouckém kraji. Rozdělování evropských strukturálních fondů je velmi netransparentní. Mělo by to vše viset na internetu, aby mohla občanská společnost a média dohlížet na to, jak se s dotacemi a granty nakládá.

Ve kterém sněmovním výboru byste chtěla pracovat?
Nejvíc by se mi zamlouval protikorupční výbor.

Ten ale neexistuje. Vy byste chtěla, aby tento výbor po volbách vznikl?
Přesně tak.Taková je moje ideální představa. Korupce je v naší zemi velkým problémem a určitě by nebylo od věci, aby tato problematika měla svůj parlamentní výbor.

Představujeme lídry

22.5. Radek Augustin - SPOZ
23.5. Pavel Horák - KDU-ČSL
24.5. Lenka Andýsová - Věci veřejné
25.5. Jitka Chalánková - TOP 09
26.5. Alexander černý - KSČM
27.5. Ivan Langer - ODS
Roman Váňa - ČSSD

V seriálu odpovídají lídři stran, které v průzkumu agentur SC&C a STEM pro Českou televizi překročily hranici pěti procent.