První demonstrace se na náměstí v Hranicích konala ve středu 22. listopadu.

Ještě v ten den bylo v Hranicích také založeno Občanské fórum (OF). Jeho duchovními otci byli Vlastimil „Oli“ Helcl, Laďa Hudec a Jirka Žiak. Členská základna Občanského fóra se ale začala okamžitě rozrůstat.

„Mezi lidmi to fungovalo jako tichá pošta. Vlastně hned se začali přidávat přátelé, se kterými jsme se znali, všichni jsme měli podobné názory, šlo to samo,“ vzpomínala Jaromíra Vlasáková, která v té době pracovala ve Spotřebním družstvu Jednota.

První myšlenky na vznik OF vzešly z legendární hranické Pivnice, kde schůzky ze začátku probíhaly. Prostory ale brzy nestačily, a tak se členové Občanského fóra začali vídat v restauraci Kufr, kde je dnes Komerční banka.

Ale i ty zanedlouho pro činnost nestačily. Lidé, kteří byli u revolučních událostí, se přestěhovali se do JKP, dnešní Besedy.

„Plánovali jsme výjezdy, abychom informovali o tom, co se děje, zaměstnance podniků v Hranicích. Denně jsme psali prohlášení a tiskli letáky. Byla to doba, kdy nebyly mobily ani internet. V televizi běžely dva programy a ani rádio a noviny o celé situaci lidi neinformovaly. Jezdili jsme i do okolních vesnic, kde nikdo nic nevěděl, tam nebyla žádná informovanost,“ popsal listopadové události další člen Občanského fóra v Hranicích Jan Koráb.

Ne všude byli vyslyšeni, ne všude se dostali bez problémů.

„Ze Sigmy nás vyhnali milicionáři. Tam nás vůbec nepustili. Podobně na tom bylo ale více podniků v celém okrese, například cihelna, cementárna, v Přerově Kazeto,“ doplnil Honza Koráb.

Podle jeho slov trvala činnost členům Občanského fóra několik hodin denně a práce se často protáhla až do půlnoci.

„Hlavním mozkem Občanského fóra byl Oli Helcl. Psal všechna ta prohlášení, uměl zvolit ta správná slova. Měl obrovský přehled, věděl, co máme dělat, a také měl spoustu známých, díky nimž zajistil potřebnou techniku na tisk plakátů i pozdějšího Přehledu, což byl od ledna námi první vydávaný týdeník v Hranicích,“ doplnil.

Čas nikdo neřešil

Na demonstrace na náměstí chodilo den ode dne čím dál více lidí. Ze začátku někteří jen okukovali situaci v obavě, že by odněkud mohli zasáhnout příslušníci VB (Veřejná bezpečnost - dnešní policie, poz. red.). Na náměstí mohl veřejně mluvit každý, kdo měl co říct.

„Mě překvapila spousta lidí, kteří tam vystoupili, a dokázali zahřát celý ten dav. Byla to neuvěřitelná doba, bylo to živelné, byli jsme obrovsky nadšení a ochotní obětovat všechno, čas, tohle nikdo z nás neřešil,“ pokračovala Martina Škapová, která do OF přišla i se svou maminkou Drahomírou.

Na generální stávce, která se konala 27. listopadu 1989 na hranickém náměstí, už nechyběli ani pracovníci Sigmy. O tři dny později se pak v kině Svět uskutečnilo první diskusní fórum.

V těchto dnech už byly v pohybu i další organizační záležitosti. Chystalo se odvolání stávajících členů zastupitelstva, předsedy a tajemníka MNV a kooptace nových poslanců, nezatížených totalitním režimem.