Na figurálním sousoší z osmnáctého století se citelně podepsal zub času. Město Hranice proto oslovilo jednoho ze svých rodáků, aby dílo zrestauroval.

„Taková byla původní dohoda. Měl jsem z torza vytvořit sochu v její někdejší podobě,“ potvrdil Marek Ludmila.

Pak ale přišel s návrhem torzo zachovat, zakonzervovat jej a uchovat pro příští generace. „Mám blízký vztah k památkám v tomto kraji a torzo sochy Panny Marie chápu jako svědectví o existenci této barokní památky. Přestože její kámen byl hodně zvětralý a v úplném rozpadu, objevil jsem na něm ještě i stopy po dlátě,“ nastínil Ludmila, proč původnímu sousoší přisuzuje tak velký význam.

Souběžně s restaurováním torza vytvářel umělec sochu novou. „Kladl jsem si na sebe nárok co nejbližšího pochopení původní barokní podoby. Proto dílo pokládám za tvůrčí a nikoliv kopistické,“ zdůraznil Ludmila a vyvrátil tak panující názor, že nová socha je kopií původního sousoší.

Někdejší barokní socha byla vytvořena z nekvalitního pískovce a časem podlehla velké destrukci tohoto kamenného materiálu. Nyní už je ale bezpečně zakonzervována. Město ji na návrh Ludmily nechalo umístit do výklenku pod schodištěm na staré radnici.

Nová socha, kterou v neděli posvětil děkan hranické farnosti Jiří Doležal, stojí v ulici Pod lipami na místě původního sousoší od loňského léta. Při práci na ní vycházel autor ze studií barokních plastik i lidového pojetí madony.

Oproti původní soše stojí navíc ta současná na nižším podstavci. „S výškou i šířkou sloupu se musí pracovat citlivě. Odráží se to pak na vytvoření vztahu mezi dílem a kolemjdoucím divákem,“ zdůraznil Ludmila, který strávil prací na obou uměleckých dílech asi rok a půl.

Celý restaurátorský proces včetně rekonstrukce sochy madony byl uskutečněn v rámci doplňujícího studia Marka Ludmily na Akademii výtvarných umění v Praze v oboru restaurování soch.