„Jsem dobře oblečený, mám třeba na sobě dvoje tepláky. Takže je mi spíše horko," tvrdí Lukáš Dohnal, který chodí do sedmé třídy. Klapotku na Velikonoce ale vytahuje pravidelně už od svých pěti let. Přesto nejde o výjimečný úkaz.

„Dnes je tady nejmladší Jiřík. Tomu jsou asi čtyři roky. Těm nejstarším, kterým se říká kapitáni, je kolem třinácti nebo čtrnácti let," dodává Lukáš.

Program během pátku má on i jeho kamarádi pořádně nabitý. Před dvanáctou se kluci sešli u kostela a po společné modlitbě chrám dvakrát obešli. To však byla jen rozcvička na zahřátí. Za neustálého klapotání pak totiž vyrazili do ulic Ústí.

„Není to tak hrozné, zabere nám to asi hodinku a čtvrt. Po cestě si povídáme, takže to rychle ubíhá a celkem nás to baví. Jinak bychom seděli doma, takhle aspoň vyrazíme ven. Skoro se všema tady se znám, jsou to moji kamarádi, " podotýká Lukáš, který stejně jako jeho kolegové díky velikonočním prázdninám ve čtvrtek a v pátek do školy nemusel.

Poletující sněhové vločky se mezi ústeckými kluky příliš neřeší. „Počasí není nic moc, ale už jsme zažili i horší, třeba jednou padaly kroupy. Už jsme na to zvyklí. Čekají nás ještě dvě obchůzky ve tři a v šest hodin, ale zvládneme to," uzavřel klapotník v pátek těsně po poledni.