Flatland je jako balet na kole, říká jeden z nejlepších jezdců v zemi

„Když se mě lidi ptají, co dělám, řeknu balet na kole, ale přesný název je flatland. V překladu to znamená rovná plocha a všechny triky, co dělám, se konají na rovné bez žádných překážek," začíná vyprávět čtyřiadvacetiletý Tomáš Vejmola z Hranic.

Veškeré kreace, které na kole předvádí, dělá na rovné ploše bez překážek. Cílem je předvést sestavu triků za sebou, aniž by se jezdec dotkl země.

Rodiče Tomáše odmalička vedli ke sportu.

„Vždy jsem byl spíš raubíř a musel jsem neustále něco dělat. Dříve jsem hrával fotbal. Všichni ho dělali, já jsem musel taky," směje se Tomáš Vejmola.

„Potom jsem pozoroval kluky na skateboardu a řekl jsem si, že triky, co předvádí, chci taky umět. Tak jsem si našetřil peníze a koupil si svůj první skejt. Ale pořád to nebylo ono," popisuje.

Potom jsem viděl video s triky na bmx kolech a bylo rozhodnuto. S finanční pomocí rodičů si tehdy koupil své první kolo.

„Myslel jsem si, že hned budu umět skákat a bude ze mě superstar. V té době jsem vážil asi patnáct kilo a to kolo bylo dvakrát těžší než já. To jsem si pomyslel: No, to nevím, jestli něco zvládnu," vypráví s nadsázkou.

Až jeho kamarád přišel s tím, že je škoda mít kolo a nevyužívat ho. Doporučil mu zkusit flatland. V Česku stále relativně neznámý sport Tomáše učaroval.

„Hned jsem se pro to nadchl. Bylo to originální. A tak jsem ve svých sedmnácti začal trénovat naplno," pokračuje jeden z nejlepších závodníků v České republice.

Organizoval závody na náměstí

V republice se minulý rok uskutečnily dvoje závody. Jedny organizoval sám Tomáš.

„Město mi vyšlo vstříc a nechalo mě uspořádat závody na náměstí," uvádí.

Na závody se Tomáš Vejmola připravuje sám.

„Přes zimu mám tréninky volnější. To se spíš věnuji snowboardingu, plavu a běhám. Snažím se odpočinout před sezónou, která začíná někdy v březnu. V zimě trénuji dvakrát, třikrát týdně v hranickém skate parku. V létě jezdím pětkrát týdně po dvou, třech hodinách," popisuje svůj režim biker.

V České republice je celkem deset aktivních jezdců, oproti tomu například v Japonsku jich přijede na závody i dvě stě. Hranického rodáka profi dráha neláká.

„Patřím mezi nejlepší jezdce v naší republice, ale na profesionály nemám. Jezdím na závody do Maďarska nebo Německa, profi jezdci závodí po celém světě. V České republice máme i mistra světa, ale málokdo o tom ví," říká.

Nejobtížnější je zkoordinovat tělo s kolem

Hlavní důvod nedostatku jezdců uvádí především obtížnost tohoto sportu.

„Na pohled je to krásné, ale když ho člověk zkusí, tak jde od toho většinou pryč. Nejobtížnější je totiž zkoordinovat tělo s kolem. Představ si, že jedeš na předním kole s jednou rukou, jednou nohou, dozadu, dopředu. Nejdůležitější je rovnováha," popisuje úskalí flatlandu.

On samotný zažil, jak chutná neúspěch.

„Teprve po pěti letech mi to začalo trochu jít. Byl jsem většinou poslední, předposlední. Následovalo zklamání a jediné, co jsem udělal, bylo to, že jsem přijel domů, vzal kolo, zatnul zuby a šel trénovat," vypráví o své trnité cestě.

První úspěch přišel na závodech v Drážďanech v Německu.

„Jel jsem kategorii amatérů a tam jsem získal druhé místo. Euforii brzy vystřídalo zklamání. Nadšení zmizelo a já si říkal, že musím jít domů a musím trénovat ještě víc, abych mohl být první," směje se houževnatý mladík.

„Chci být první, ale konkurence je velká a já jsem stále jeden z nejmladších závodníků. Kluci stále trénují a já je musím dohnat," končí se smíchem skromný jezdec flatlandu Tomáš Vejmola. 

Autorka: Barbora Jesřebská