„Dělám ji ze čtrnácti nebo z deseti brk. Musí se vybrat ta, která jdou vždy jen na levou nebo jen na pravou stranu. Pak si vezmu pevný provázek, který nahoře pořádně stáhnu. Jednotlivá brka pak proplétám a na konci je zase pevně omotám,“ popsala výrobu mašlovačky Šárka Rušarová ze Zlína, která v pátek v podvečer dorazila za maminkou jejího manžela na draní peří do Horních Těšic.
Mašlovačky, někde nazývané peroutky nebo mastičky, se ale v dnešní době už vidí málokde, nahradily je silikonové.
Přitom podle jejích slov vydrží poctivě vyrobená mašlovačka i dva roky.
„Po použití ji stačí propláchnout v jarové vodě, já je dokonce dám i někdy do myčky,“ dodala.
K netradiční zálibě přivedla Šárku Rušarovou před dvaceti sedmi lety její babička. A tak není divu, že mladá žena předala tuto tradici i své dceři.
„Poprvé vyrobila mašlovačku, když jí bylo asi, co tenkrát mě,“ zavzpomínala Šárka na první pokusy své dnes desetileté dcery.
Tohle ale není jediná dovednost Šárky Rušarové. Když byly jejímu synovi dva roky, pustila se také do pletení tatarů.
„Ke strejdovi, který má na zahradě obrovské vrby, si chodím nastříhat proutí. Namočím ho na jeden den ve vaně do vody a zatížím je kameny. Když je ale suchá zima, tak to nestačí. Kdo je pletač tatarů, tak řekne, že je špatné proutí,“ popsala.
Pomlázku zaplétá z jedenácti proutků. Návod si našla před pěti lety na internetu. Brzo tak Šárku Rušarovou čeká předání této tradice i svému synovi.
