Výherce se netajil radostí, ale stejně tak jako fyzická výhra ho prý těší i satisfakce, jíž se mu dostalo vydáním posledního odstavce jeho reportáže.

Píše v něm: „Přestože jsem navštívil bezmála devadesát zemí světa, nikdy bych si netroufl nazvat se cestovatelem.“

Slimáček v tomto tvrzení naráží na jiné nositele zážitků z cest, kteří se pasují do rolí cestovatelů dle jeho názoru neoprávněně.

On sám zažil na svých cestách to, co jen málokdo. Nikdy prý nebyl klasickým turistou, který se dívá na divokou zvěř ze zamřížovaného bezpečí.

„V rezervaci tygrů na Sumatře se pohybujete mezi zvířaty a sedíte přitom na hřbetu slona,“ uvedl jeden příklad za všechny.

Je zastáncem názoru, že pokud člověk hovoří jazykem národa, u něhož je na návštěvě, pak se s ním je schopen sblížit mnohem více. On však s nimi nejen mluvil, ale i žil a často v podmínkách, které jsou pro náš civilizovaný svět nemyslitelné.

„To si pak člověk uvědomí, že až jednou dojdou všechny vymoženosti dnešní doby, jako například elektrický proud, nebo až spadne internet a vyčerpají se zásoby ropy, ze které se vyrábějí i léky, tak to zvládnou právě jen oni. My ne,“ zamyslel se Slimáček nad lidmi, kteří se v jedné řece myjí i chodí na toaletu.

Cestu mezi kanibaly vymyslela jeho žena. On by ji však rozhodně doporučil každému.

„Přitom si sáhnete na dno po psychické i fyzické stránce,“ vysvětlil pan Tomáš, který až na Papui ušel poprvé v životě padesát kilometrů v jediném dni.

„A oni to tam běžně zdolávají bosky,“ zdůraznil odolnost tamních obyvatel.

Na gymnáziu učil Tomáše Slimáčka jistý profesor Blažek.

„Ten nám pořád vštěpoval do hlavy: uč se jazyky, ty platí za každého režimu. A cestuj. Protože to ti pak v žádném kriminále nevezmou,“ vzpomíná na moudro ze studentských dob autor vítězné reportáže.

Jak se zdá, řídí se těmito profesorskými radami dodnes. A teď poprvé mu kromě úžasných zážitků vynesly i výhru v soutěži Deníku o mobilní telefon z hranické prodejny Torex Petra Žurka.

Usnesla se na tom komise odborníků ve složení Jiří Nebeský, Tomáš Indrei a Liba Mátlová.