Mongolsko mi přirostlo k srdci, říká starostka Radka Ondriášová

Jak vzpomínáte na cestu do Turecka?

Byla to asi jedna z nejkrásnějších a nejnebezpečnějších cest. V roce 1995 jsem s přáteli procestovala východní část země, kde žijí nesmírně pohostinní a milí lidé. Západní Turecko se nedá s jeho východní částí vůbec srovnat. Dodnes tam žijí Kurdové, kteří jsou jako národ utlačovaní. Tenkrát jsme skoro na každém rohu potkali tanky, vojenské hlídky. Strach jsme ale neměli. Oni se spíš divili, že se tam vůbec dostali nějací cizinci. Poznali, že pro ně nepředstavujeme nebezpečí. Jednou jsme šli na výšlap a až zpětně jsme se dozvěděli, že tam v okolí jsou všude rozmístěné miny.

V Indii jste byla dvakrát. Jaká místa jste tam navštívila?

Při první cestě jsem absolvovala s tehdejším přítelem desetidenní trek v Himalájích. Byli jsme v Dharamsale, což je současné sídlo Dalajlámy. Zajímavá byla i návštěva Kašmíru, který patří do sporného území mezi Indií a Pákistánem. Samozřejmě to obnášelo množství kontrol, všude jsme se museli zapisovat, ale opravdu to bylo jen pro jejich přehled o tom, kdo z cizinců a kde se jim po území pohybuje. Projeli jsme Rišikeš, Váránasí. Druhá cesta do Indie v roce 2000 směřovala spíše na jih do Madrásu a na Andamanské ostrovy.

Láká vás tedy spíše Východ?

Určitě. Jeden kamarád, se kterým jsem byla v Banátu nebo poprvé v Mongolsku, říká, že v podstatě nikdy nepřekročil západní hranici naší země, protože mu ta část Evropy nic neříká. Mám to asi stejně. Je zajímavé sledovat vývoj východních států, změny tam jdou víc vidět. Vzpomínám si, jak jsem byla překvapená, že po čtyřech letech od mé první návštěvy v Indii měli na nádraží v Madrásu nainstalované odpadkové koše.

Co pro vás cestování znamená?

Cestování beru jako jednu z nejlepších životních investic. Zážitky z cest vám už nikdo nikdy nevezme, ponesete si je s sebou celý život. Člověk nasbírá hodně zkušeností, kontaktů a pozná nové kultury. Možná si také uvědomíte, jak dobře je vám tam, kde žijete. Je krása vrátit se po měsíci ve stepi domů a pustit si z kohoutku teplou vodu.

Která země vám nejvíce přirostla k srdci?

Jednoznačně mi nejvíc učarovalo Mongolsko. Lidé jsou tam hodně pohostinní, nic pro ně není problém.

Kolikrát už jste Mongolsko navštívila?

Měla jsem možnost jej navštívit už pětkrát, a stále je co objevovat. Celá země má několik různých podob napříč ročními obdobími. Za ta léta už tam mám i známého, který mě vždy doprovází na cestách jako řidič. Vždy mu jen řeknu, kam všude bych se chtěla podívat a on už Díky němu jsem poznala krásná místa a obvyklý život v jurtách.

Jaké jsou vaše cestovatelské plány do budoucna?

Na podzim bych chtěla, pokud to ovšem vyjde, navštívit Barmu na čtrnáct dní. Je to jeden z mých dávných snů, který bych si chtěla splnit. Doufám, že s kamarádkou stihneme všechno zařídit. Pokud nevyjde Barma, ráda bych se vrátila do Indie a prozkoumala její střed.

Kolik času průměrně vám zabere příprava na cesty?

Abych pravdu řekla, moc času přípravě nevěnuji. Najdu si letenky, vyřídím víza, pojištění a ujasním si hlavní místa, která chci vidět. Ostatní už nechávám plynout a případné problémy řeším na místě. V Mongolsku mám výborného průvodce, takže většinou spoléhám na jeho znalost míst a cest.

Co považujete za nejlepší zážitek z cest?

Je pro mě těžké odpovědět. Zážitků mám spoustu. Většinou jsou těmi nejlepšími vzpomínkami paradoxně ty nejdrastičtější okamžiky. Na poslední cestě po Mongolsku se nám porouchalo auto. Vypadalo to na pěkný průšvih, ale nakonec jsem právě díky téhle poruše měla možnost poznat ochotu místních lidí pomoci v nesnázi. Mongolové vám vždycky se vším pomohou, protože moc dobře vědí, že jindy tu pomoc budou potřebovat oni sami. Jsou neskutečně milí a pohostinní. Možná právě moje poslední dovolená bude tou nejlepší díky všem nesnázím a problémům. (lub)

Autor: LUCIE BRADOVÁ