Přestože se zatím tyto případy nepodařilo objasnit, je více než jisté, že jsou dílem neznámého žháře.

Ve vesnici se dokonce hovoří o jménu konkrétního viníka. Ten ale spravedlnosti stále uniká.

Rozhovor s vyšetřovatelem Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje, územního odboru v Přerově Miroslavem Schwarzem

Kolik požárů jste v regionu zaznamenali v posledních měsících, a jaké jsou vlastně statistické údaje ve srovnání s loňským rokem?

Pokud mluvíme o všech požárech v regionu, zaznamenali jsme oproti loňsku dosti výrazný nárůst. Ten ovšem z velké části způsobilo suché a větrné počasí, které přispívá k rychlému šíření ohně.

Zatímco od počátku letošního roku do března bylo celkem 40 požárů, za duben a květen jsme jich měli 61. Pokud bychom to porovnali s loňskem, dá se mluvit o nárůstu zhruba o dvacet procent.

A konkrétně na Potštátsku?

Odbřezna jich už bylo šest. Kprvnímu jsme vyjížděli 24. března, kdy hořela srubová chatka na dětském táboře. Koncem dubna to byl první větší požár rekreační chalupy v místní části Potštátu - Lipné. Tehdy policisté vyčíslili vůbec největší škodu, a to zhruba 900 tisíc korun.

Následovalo zahoření slámy ve stodole, které se majitelům podařilo včas uhasit vlastními silami. Z konce května jsou tři události v rozmezí jednoho týdne.

Nejprve rozsáhlý požár zemědělské usedlosti v místní části Potštátu - Kyžlířově, kde shořel majetek za stovky tisíc korun. V ten samý den shořela i dřevěná bouda pro lesní dělníky.

Zatím posledním případem je požár další zemědělské usedlosti v místní části Lipná, který zasáhl i obytnou část v podkroví s dětskými pokoji. Škoda byla přes půl milionu korun.

Tato věc byla asi nejzávažnější, protože hořela střešní konstrukce nad obytnou částí, kde v pokojích spaly děti. Bylo tedy velké nebezpečí otravy zplodinami hoření v případě pozdního zpozorování požáru.

Mají požáry v této lokalitě nějaké společné rysy?

Některé společné znaky tu jsou. Většinou hoří domy na okraji obce a jedná se o hospodářské usedlosti v mírně svažitém terénu, k nimž je dobrý přístup.

V místech vzniku požárů bývá uložená sláma a seno, které snadno hoří. Všechna místa, kde došlo k požáru, jsme ohledávali s pomocí psa. Nic ale nenasvědčuje tomu, že by pachatel k jejich založení použil hořlavé kapaliny.

Ve vesnici se už otevřeně mluví i o tom, že má požáry na svědomí konkrétní osoba. Místní jsou bezradní a zoufalí. Jaké pocity máte vy, když přijedete na Potštátsko?

Není mi příjemně. Je vidět, že zdejší lidé mají strach, a ten „napnelismus“ je skutečně velký. Obyvatelé si kupují různá čidla a hlásiče,domy střeží psi a mnozí lidé v noci nespí.

Nikdo se jim nemůže divit. Jsem ale přesvědčen, že kriminalisté dělají pro objasnění případů maximum.

Za své dlouholeté praxe jste se setkal s různými typy podobných žhářských útoků. Jaké byly jejich nejčastější motivy?

Ty důvody jsou různé. Velmi častá je msta nebo zamaskování trestné činnosti požárem. Někdo třeba odcizí auto nebo vykrade chatku, a potom po sobě potřebuje zahladit stopy.

Další kategorií pachatelů jsou pyromani, nebo se jedná o jistý druh sexuální úchylky - takzvanou pyrofilii, kdy si člověk navozuje sexuální vzrušení pohledem na oheň. Někdo na sebe zase požárem potřebuje upozornit a zvýšit tak svou cenu v očích druhých.

Před lety se v regionu objevily i případy, kdy byli jako pachatelé zjištěni dobrovolní hasiči.

Jeden takový případ se stal asi před dvaceti lety na Potštátsku, kdy nám tam dobrovolný hasič zapaloval stodoly. Další jsou z Tovačovska. V roce 2000 jsme zde řešili sérii požárů stohů, které měl na svědomí jeden z místních dobrovolných hasičů. Sám na sebe ale upozornil svou přehnanou aktivitou.

Pokud se jedná o duševně nemocného člověka, lze takový čin vůbec trestně postihnout?

Tato otázka by měla směřovat spíše na policii nebo na psychiatry. My jsme třeba v minulosti řešili časté případy požárů v místní části Přerova, jejichž pachatelem bylmužs duševní poruchou. Zapaloval už od dětského věku a řadu let.

Tito lidé většinou podstoupí léčbu a mnohdy ji i opakují, ale pak se stejně k činnosti vrátí. O těchto žhářích ale většinou víme.