Nápad vznikl v hlavě Petra Čočka, kterého inspiroval podobný model kolejiště , který viděl za svých dětských let.

„Jako kluk jsem jezdíval k babičce do Heřmanova Městce u Chrudimi na prázdniny , kde jsme s kamarády chodívali k výloze dílničky opraváře hodin pana Sobotky přilepit nos na sklo a zmáčknout čudlík, který vláčky rozjížděl- krása ,“ vzpomínal.

A tak se začal rodit projekt pro radost , kterému trvalo asi rok, než se vůbec zrealizoval. Než se totiž model dostal až do výlohy řeznictví, bylo nutné překonat řadu potíží a překážek.



V původním plánu bylo, že se propracovaný model představí pro radost dětem už na Vánoce. Petr Čoček měl domluvenou spolupráci s člověkem, který vyrábí modely staveb, ale ten měl problém jak s termíny, tak i s technickou stránkou modelu kolejiště.

„V prosinci jsme tedy výlohu zalepili tapetami a místo vláčků jsme prodávali punč a rozdaly se fixy dětem. Děti malovaly vzkazy Ježíškovi nejen pro sebe, ale jako dárek pro kolejiště – se vzkazem ‚aby to už, Ježíšku, bylo‘. Doufali jsme , že když se pospojuje tolik přání, tak to přitáhne tu správnou energii,“ vysvětloval Petr Čoček.



Po dalším čekání a nevydařené spolupráci s pražským dodavatelem se ale našli modeláři, kteří byli ochotní se do projektu pustit a měli dostatečné zkušenosti na to, aby se vše podařilo.

„Minulý víkend ta parta přijela, a co nebyl ten minulý dodavatel schopný udělat za rok, to oni udělali za tři dny. Teď jsme ve zkušebním režimu, kdy se ladí mouchy, ale už cítím, že je to dobrý směr,“ uzavřel Petr Čoček.

Všichni kolemjdoucí se tak mohou při procházení Masarykovým náměstím pokochat modelem se známými budovami Hranic a okolí a zmáčknout si tlačítko, které ho celý oživí.

Prozatím model nefunguje vždy, pracuje se ale na tom, aby fungoval každý den, třeba v čase mezi šestou hodinou ranní a desátou hodinou večer.

Na závěr je dobré zmínit , že ke spuštění vláčků není třeba peněz a platí se pouze radostí v očích, nejen dětských.