Když před devadesáti lety škola vznikla, přihlásilo se do ní 78 žáků. Dnes je v přepočtu na obyvatele města jednou z největších v republice.

Poptávka po vyučovaných předmětech je tedy vysoká, což potvrdil i ředitel ZUŠ Hranice Mojmír Chuda.

Je o docházku do Základní umělecké školy v Hranicích skutečně tak velký zájem?

Ano. Škola je pořád naplněná. Cílová kapacita činí 820 žáků a dnes jich máme 802. Některé žadatele už musíme odmítnout. Třeba letos se nám hlásilo 180 dětí. Z nich můžu vzít asi osmdesát nebo maximálně devadesát.

Dá se říct, o který obor je vůbec největší zájem?

To se úplně říct nedá. Snažíme se, aby škola byla poměrně zastoupená, aby dávala příležitost ve všech oborech poměrným způsobem, což je i vize školy. Výuka je u nás velice členitá. Tu největší část tvoří hudební obor, který je dále rozdělen podle nástrojových skupin. Následuje obor výtvarný, kde máme asi 150 žáků, a taneční obor, kam dochází asi stovka žáků.

ČTĚTE TAKÉ: „ZUŠka" slaví 90 let. Přijede Slováček, bude i ohňostroj

Skutečně se daří žáky rozptýlit do všech směrů, které jste vyjmenoval?

V podstatě ano. Zájem je pořád takzvaně o všechno, i když se to občas přelévá. Třeba teď hodně táhnou klavíry, právě v klávesovém oddělení máme hodně žáků. Vždycky se ale musí přihlížet k tomu, kolik kantorů je zaměstnaných pro určitý aprobovaný nástroj.

Jak se vám daří zajišťovat školní pomůcky, hlavně tedy hudební nástroje?

Na to není jednoduchá odpověď. Naše škola je zřizovaná krajem a vše hradíme z příspěvku na vzdělání žáka, lidově řečeno ze školného. Z něj platíme veškerý provoz, od úplných maličkostí až po hudební nástroje. Je s tím poměrně velký problém, protože nástroj je čím dál dražší. Stejné je to i s jeho opravami. Je nutné dobře počítat, spoustu věcí proto děláme svépomocí a co můžeme, to opravíme sami. Hudební nástroje chceme udržovat co nejdéle. Začátečníkům ale bezplatně půjčujeme nástroje, což už dnes dělá málokdo.

Žáci Základní umělecké školy vystupují na nejrůznějších akcích. Je – obecně vzato – takových příležitostí dostatek?

Určitě je. O vystoupení našich žáků je velký zájem. Ať už jsou to výstavy, různá vystoupení k výročím nebo třeba prezentace města. V rámci recipročních vztahů jezdíme i do zahraničí. Například do Nizozemí, Maďarska nebo Polska, byli jsme ve Francii, ve Španělsku. I když jsou to nákladné záležitosti, pořád se snažíme udržet školné 1500 korun za půl roku. Na počet vyučovacích hodin a na to, co všechno škola poskytuje, je to docela málo.

Hodně vašich absolventů se později prosadilo v hudbě profesionálně. Vzpomenete si ještě dnes na některé z nich?

Jistá část se po absolvování naší školy hudbě skutečně věnuje profesionálně. Těch jmen je ale celá řada. Řekl bych jednoho a zapomněl bych na jiné, takže jmenovat nebudu. Ale lidé v Hranicích, kteří mají ke kultuře blízko, většinou naší školou prošli. I když se později uplatnili třeba v úplně jiných oborech.

Základní umělecká škola v Hranicích spojila letošní školní rok s významným jubileem 90 let její činnosti. Teď asi směřuje všechno k hlavním oslavám, k sobotě 7. června…

Ano. To bude taková vrcholná akce, rámcově je rozdělená do tří celků. Ranní blok bude zaměřený hlavně na děti a jejich maminky. Odpoledne od 14 hodin bude věnované dechovkám, chceme totiž podpořit muzikanty dechových hudeb, kterých bohužel ubývá. Večer zahraje mimo jiné Felix Slováček, později zazní od Bečvy fanfáry a v deset hodin bude ohňostroj.

Na co jste za těch dvacet dva let v pozici ředitele školy nejvíce hrdý?

Na to, že tady škola je a že se naplňují naše cíle. Tím největším cílem je přivést lidi k umění, aby ho v jakékoliv podobě ve svém životě uplatnili. Člověk nemusí být profesionální muzikant, výtvarník nebo tanečník, ale nese si to s sebou jako penzum nezbytné výchovy, které by měl mít v sobě. Věnování se hudbě pěstuje spoustu volních vlastností. Trpělivost, pečlivost nebo zodpovědnost. Vůbec to tedy není jen o tom hraní.