Ani když je odpadků tolik, že je musí vozit autem, nedopouští se žádného přestupku, přestože tím jiným působí škodu.

Každý kontejner je primárně určen tomu, kdo bydlí v jeho blízkosti. Žádný zákon ani vyhláška však v jeho užívání nebrání ani člověku z opačného konce města.

„Už několikrát jsem viděla jednu a tutéž bílou dodávku, jak zastavila za naším domem, vyskákali z ní lidé a naplnili tam kontejner až po okraj. Házeli to tam v krabicích, takže na naše odpadky už vůbec nezbylo místo,“ stěžovala si Anna Mertová ze třídy 1. máje v Hranicích.

Její sousedku už bílá dodávka, která se ke kontejneru za domem vrací opakovaně, také rozčiluje. Proto si opsala její poznávací značku a paní Mertová s ní zamířila na městskou policii a potom i na odbor životního prostředí Městského úřadu.

„Lehce by se podle toho dalo dohledat, čí ta dodávka je,“ těšila se žena. Výsledkem své cesty na úřad a policejní služebnu však byla zklamaná. „Prý s tím nemůžou nic dělat,“ řekla Deníku.

„Žádnou takovou stížnost jsme dosud nezaznamenali,“ zjistil na odboru životního prostředí mluvčí radnice Petr Bakovský.

„Pokud by nám někdo podobnou záležitost nahlásil, museli bychom to samozřejmě prošetřit,“ dodal s dodatkem, že předmětem šetření by bylo i to, zda se nejedná o nebezpečný odpad.

Podle názoru velitele městské policie má stěžovatelka jen jednu možnost.

„My jí podle espézetky zjistíme majitele vozidla a ona s ním může vstoupit do občansko-právního sporu,“ uvedl Miroslav Mann.

Tam by ovšem měla šanci na úspěch jen tehdy, kdyby dokázala, že nemůže používat kontejner u domu a musí své odpadky vozit jinam, čímž jí vzniká škoda.

Přespolní by měl problémy

Jiná situace by nastala, pokud by se ukázalo, že bílá dodávka patří někomu přespolnímu.

„V tom případě by vznikla škoda městu, protože dotyčný by mu neplatil za svoz odpadu a přesto by používal jeho kontejner,“ vysvětlil Mann.

Nejlépe postižitelný by byl ovšem majitel vozu v tom případě, že by podnikal.

„Pokud by se jednalo o právnickou osobu, dala by se u ní provést kontrola, která by chtěla vědět, jakým způsobem nakládá s odpadem. Když by to nebyl podnikatel schopen nijak doložit, pak by dostal pokutu,“ zmínil třetí možnou variantu velitel strážníků.

Paní Mertové však nejde o soudní spor, ale o princip.

„Já patnáct let platím za svoz odpadu za svoji dceru jen proto, že má u mě trvalé bydliště. Žije totiž v podnájmu v Praze a tam si trvalé bydliště zřídit nemůže. Na to ale nikdo ohled nebere a mě to stojí skoro pětistovku ročně,“ uvedla paní Mertová.

Stejně tak prý řádně platí poplatek i za své dva psy.

„Vždycky jsem si svoje povinnosti plnila a proto mě dokáže naštvat, když si někdo plní kontejnery, jak se mu zlíbí a není žádná možnost, jak ho za to postihnout,“ uzavřena znechuceně žena.