Na vernisáž výstavy jeho děl, která začala v pátek odpoledne v Galerii Konírna v Lipníku nad Bečvou, dorazily desítky lidí. Štěpán Mareš neskrýval své překvapení.
„Moc rád vás tady vidím, ale upřímně se divím, že sem v tomto počasí vůbec jdete, když můžete třeba na pivo nebo k bazénu. Já bych sám na sebe tedy nešel. Nepletete si mě třeba s Leošem Marešem? Nepřišli jste na někoho úplně jiného?,“ ptal se.
Autor dorazil na vernisáž i se svou manželkou a dcerou, kterou poprosil, aby rozdala návštěvníkům z Lipníku jako symbolický dárek bonbónky lipo. Lidé si mohli zakoupit také některou z jeho kreseb.
Na výstavě nejsou k vidění jen originální kresby Zeleného Raoula nebo aktuální politická satira.
„Vystaveny jsou zde i stránky z komiksového příběhu, který autor připravuje s klasikem tohoto žánru - Ondřejem Neffem. Jmenuje se Dívka s tváří z mramoru a jde o detektivku, „po neffovsku“ prolínající tradici českého a amerického komiksu,“ prozradila Marie Šuláková ze Střediska volného času v Lipníku nad Bečvou.
Podle Štěpána Mareše je dnes kreslit satiru jiné, než před třiadvaceti lety, kdy začínal.
„Tehdy stačilo nakreslit Václava Klause s boulí na hlavě nebo se sekerou v hlavě, a dostali jste pět set anonymních dopisů, nebo třeba podepsaných jako Pepa. Dnes můžete Václava Klause klidně naporcovat motorovou pilou a lidé už jsou tak otrlí, že to s nikým ani nehne,“ svěřil se.
Setkává se prý ale i s pozitivními ohlasy. „Teď se mi třeba stává, že jdu po Praze, a lidi říkají: Já už toho Zeleného Raoula nečtu, ale čtou ho moji synové a vnuci. Je hezké, že to dál pokračuje a čtenáře to pořád baví,“ poznamenal.
Srdíčko a štěstíčko
Česká satira podle něj v dnešní době prochází krizí.
„Když se podíváte do novin nebo časopisů, tak v nich satira skoro není, nebo je jí strašně málo. Na internetu sice něco najdete, ale z novin a časopisů se skoro vypařila, a noví lidé se do toho moc nehrnou,“ zmínil.
V budoucnu by se chtěl věnovat také tvorbě obrazů, na kterou dnes kvůli velkému vytížení nemá čas.
„Dříve jsem maloval oleje na plátně a akryl, ale na výstavě jsou k vidění hlavně mé kresby, komiksy a volná tvorba. Já tomu říkám spotřební zboží, ale snad to tímto výrazem neponižuji. Snažím se do toho dát to srdíčko - a taky trochu toho štěstíčka, jak říkají fotbalisté,“ uzavřel se svým typickým humorem Štěpán Mareš.