Člověk si říká, že mechanik pomůže, ale jeden je bez ruky a druhý je slepý. Pak jsem tu ještě já, takže to vypadá spíš na začátek dobrého vtipu než na zdárnou opravu. Po chvíli zjišťuju, že v Botswaně spojku neopravím a je potřeba koupit novou ze sousední Jihoafrické republiky. Poštou to ale bude tvat tak týden. Nezbývá tedy nic jiného, než čekat a projít si okolí.

Tady se nepracuje. Nezlobte se na mě, ale je to tak. Třeba na benzínové pumpě dělá osm lidí, pět z nich čeká každý u své pistole a zbylí tři sedí na střídačce. Jo a další stoji s rouškou před vchodem a stříká zákazníkům dezinfekci na ruce.

Je to zajímaví pozorovat. Ještě jsem nikde neviděl tak striktní pravidla o ochraně před covidem jako právě tady. Paradoxně v zemi, kde je každý pátý člověk nakažen virem HIV.

Taťánafest připomene nedožité šedesátiny Taťány Jonasové. Ilustrační foto
Taťánafest připomene nedožité šedesátiny Taťány Jonasové

V řeznictví, kde krávu večer zabíjí a do rána porcují, pracuje lidí víc jak dvacet. Většina z nich stojí s rukama v kapsách a kouká. Když vidím tu produktivitu, nevím, jestli mi ta spojka přijde do týdne a ne za rok.

Rád bych zakončil text něčím veselým, ale za městem vidíme kouř a úsměv se nám na tváři ještě dlouho neobjeví. Skládka plná odpadu v plamenech a místní občané oheň ještě přiživují dalšími plasty. Botswana je známá svou krásnou přírodou, slony, lvy i hodnými lidmi, ale jako všude, tak i tady má mince dvě strany. Raději se posuneme dál. Čeká nás Zambie!

Ale počkat něco krásného na konec bych přece jen měl! Na návštěvu jednoho menšího safari budu mít vzpomínky po zbytek života. Vyskočíme z auta a jdeme o pár metrů blíž, abychom si ten krásný pohled pořádně vychutnali.

V dáli pozorujeme hromadu antilop a čtyři nosorožce bílé u napajedla, kam se vždy při západu slunce chodí napít.

David tiše hlásí, že vzadu jdou vidět zebry, pštrosy a žirafu, která si ladně vykračuje. Okem k ní těžko dohlédnu, ale David už v ruce drží foťák s teleobjektivem a natáčí. „Máme nádherně záběry do filmu!" tiše vykřikuje a já se radostí zatetelím.

Zamrazí mě po zádech, jakou nádheru máme před sebou, až mi najednou vítr pošeptá, že se mám ohlédnout i na druhou stranu. Dva další nosorožci bílí k nám přiklusali tak blízko. Prostě nádhera, která se nezapomíná.