Na slavnostním odhalení uměleckého díla, které se uskutečnilo v pondělí dopoledne, drželi u kříže čestnou stráž vojáci v dobových kostýmech. Připomněli tak dobu, kdy do Lipníku během první světové války proudily tisíce zraněných vojáků.

„Vždy jich sem přijelo kolem tisícovky, což je na tak malé město velké množství. Když šla ta tisícovka zraněných a zafačovaných vojáků cestou od nádraží přes celé město, lidé si na to samozřejmě stěžovali - báli se totiž zavlečení nákazy. Proto nakonec zraněné převážela vlečka, a to od nádraží až do špitálu v cukrovaru nebo do školských budov – i v nich se totiž starali o nemocné a zraněné,“ popsala kronikářka Jarmila Musilová.

V Lipníku bylo podle historiků pochováno na 714 vojáků - z toho se u 674 podařilo zjistit totožnost. Nejvíce těl bylo pohřbeno na kasárenském nádvoří, na 220 obětí odpočívá na městském hřbitově, zbývající jsou na židovském.

„Když jsem vypisovala nemoci z evidenčních listů, zjistila jsem i nejčastější příčinu úmrtí. Nejvíce vojáků - 81 - umíralo na průstřel páteře, v 69 případech zemřeli na tyfus, 66 lidí podlehlo zápalu plic, 47 mělo v úmrtním listu malárii, 33 tetanus a 17 pneumonii,“ vyjmenovala nejčastější příčiny úmrtí kronikářka.

Ve statistice se ale setkala i s diagnózou „moribundus receptus,“ chorobou, kterou mnozí znají jen z pohádky Dařbuján a Pandrhola a stala se spíše synonymem pro jakékoliv blíže neurčené onemocnění. „Tato nemoc tedy skutečně v historických dokumentech existuje,“ doplnila zajímavost.

Díky spolupráci s Vojenským historickým ústavem se podařilo dohledat i jména obětí první světové války, které pocházely přímo z Lipníku.

„Byli to Karel Král, Konrád Zabloudil, František Vašinka, Otto Stoll, Ferdinand Malý - synovec známého krejčího v Lipníku, dále Alois Ludka, František Langer a František Janeček,“ přečetla nahlas jejich jména. „Protože jejich rodiny měly v Lipníku hroby, byli pochováni do nich - i oni jsou ale hrdinové první světové války,“ řekla. Hřbitovní správa se nyní bude snažit hroby těchto vojáků přesně určit.

Podle lipnického místostarosty Ondřeje Vlčka je nejvíce válečných obětí pochováno na bývalém vojenském hřbitově, který už dnes neexistuje.

„První část tvořili ranění vojáci z fronty, které sváželi po železnici do měst, ve kterých byly lazarety, další pak nemocní, umírající v letech 1919 až 1920 na španělskou chřipku. Kromě Čechů, Slováků, Maďarů, Rakušanů nebo Chorvatů zde byli pochováni také Němci, Italové, Rumuni a dokonce i jeden Alžířan a Američan,“ upřesnil.

Utrpení i naděje

Odhalení kříže sto let od ukončení činnosti vojenských lazaretů v sobě skrývá symboliku.

„Poslední fáze činnosti lazaretů byla velmi podobná dnešní době. Evropu sužovala velká pandemie španělské chřipky, na niž umíraly miliony lidí. I nás dnes sužuje pandemie a lidé přicházejí o své blízké. Doufám, že stejně jako opustila tento svět španělská chřipka, brzy skončí i ta čínská - a my zase budeme moci volně žít,“ vyjádřil svou naději místostarosta.

Umělecký kovář Jiří Jurda ml. pracoval na monumentálním kříži ve své dílně v Kozlovicích více jak dva měsíce. Chtěl vyjádřit kontrast mezi utrpením a obětí, kterou zhmotňuje kříž, a nadějí do budoucna.

„Jako materiál jsem využil válcované profily, které se už během první světové války používaly jako protipěchotní zábrany. Tentokrát ale nepůsobí proti člověku, ale k uctění památky padlých. Symbolem naděje je květ vlčího máku,“ zmínil.

Zhotovení kříže přišlo město Lipník na 200 tisíc korun.

„Naše zastupitelstvo dbá na historii a tradice a postupně se vracíme k věcem, které jsme si nestihli splnit. Památný kříž na hřbitově je jednou z nich. Protože jsme kovářské město, rozhodli jsme se uctít sto let od ukončení činnosti lazaretů kovaným exponátem,“ uzavřel lipnický starosta Miloslav Přikryl.