Za co vaše oddělení ocenění dostalo?

Jedná se o zbrusu nový žebříček úspěšnosti, u něhož se hodnotí desítky různých kritérií. Těch sledovaných položek je tam hodně, od procentuální úspěšnosti v řešení případů, přes zatíženost jednotlivých vyšetřovatelů až po to, jak dlouho trvá, než se jednotlivé spisy podaří vyřešit. V Olomouckém kraji je pět okresů, každý má zhruba dvě kriminální oddělení nebo více, takže jsme byli nejlepší z celkem asi deseti až dvanácti kriminálek.

Jaká je náplň vaší činnosti?

Spadá pod nás teritorium dvou obvodních oddělení, Hranic a Lipníku nad Bečvou. Na tuto práci je nás celkem dvacet. Řešíme hlavně násilnou a majetkovou trestnou činnost s vyšší trestnou sazbou. Takže, co se týká násilných činů, nejsou to obyčejné „fackovačky“, ale například loupežná přepadení, vraždy, sebevraždy nebo podezřelá úmrtí. U majetkové trestné činnosti řešíme krádeže s vyšší škodou, tedy vloupání do aut a různých objektů. Naše oddělení má nevýhodu v tom, že třeba na obvodním oddělení v Hranicích máme stejný nápad trestné činnosti jako celý okres Jeseník. Ale zase na tom nejsme jako Olomouc, kde třeba skoro každý den řeší zhruba jedno loupežné přepadení.

Do jaké míry se vám daří zmíněné trestné činy objasňovat?

Máme poměrně vysokou úspěšnost, která v loňském roce činila 54 procent objasněnosti. V celém okrese Přerov to bylo 56 procent objasněnosti. Velmi dobrou úspěšnost máme například v objasňování loupežných přepadení. Z celkem čtrnácti za loňský rok máme pouze tři neobjasněné. S majetkovou trestnou činností je to trochu komplikovanější. Hranice jsou totiž tranzitní město na rozhraní několika okresů. Takže například pachatelé, kteří vykrádají auta, našim teritoriem jenom projíždí. Vykradou vozidla na své trase a pak okamžitě odjíždí pryč. U takovýchto trestných činů se nám pachatel hledá velmi těžko. Většinou tito lidé pocházejí z jiných okresů nebo krajů. Ale to nevylučuje fakt, že tady máme své vlastní darebáky.

V kriminálních seriálech typu Hříšní lidé města pražského to funguje tak, že kriminalisté už většinu místních pachatelů znají. Jsou to pro ně známé firmy. Funguje to tak i v Hranicích?

Takhle to tady za starých časů opravdu bývalo. U starých kriminálníků jsme kdysi skutečně věděli, kdo kde řádil. Ale většina téhle generace už je pryč. S těmi novými kriminálníky je větší problém.

Jaké nejzajímavější případy se vám loni podařilo vyřešit?

Vypátrali a dostali do vazby například pachatele série čtyř loupežných přepadení. Jednalo se o čtyři muže, kteří v noci přepadávali své oběti. Napřed je zbili a zkopali, pak je okradli. Nám se je podařilo dopadnout krátce po jejich poslední loupeži. V poslední době se u nás rozmohl i nový fenomén: krádeže nafty z nákladních vozidel a odstavených pracovních strojů. Chytili jsme pachatele dvou sérií takovýchto krádeží. V jednom případě se jednalo opět o organizovanou skupinu čtyř lidí, kteří měli kromě ukradené nafty na svědomí i několik vloupání do objektů. Celkem měli na triku šestnáct trestných činů.

Jde při vaší práci „o hubu“, jak se někdy říká?

Prakticky každý den. Stačí vzpomenout na automobilovou honičku z minulého týdne, kdy kolegové z Přerovska stíhali podezřelého muže a ten do nich najížděl autem. U nás jsme měli takový vyhrocený případ na konci loňského roku. Bývalý přítel nezvládl po rozchodu se svou partnerkou situaci. Svou bývalou přítelkyni napadl a pořezal nožem, pak se s ní zabarikádoval v jedné hranické prodejně. Museli jsme přivolat vyjednávače a zásahovou jednotku. Ta nakonec musela muže zpacifikovat, protože ani tři hodiny vyjednávání k ničemu nevedly.

Dopadly na vás nějakým způsobem škrty ve financování policie?

Zkracování výdajů se nás určitě dotklo. Ať se to týká omezení mezd nebo provozních výdajů, to jsme tady pocítili všichni. Máme tady například dvě neobsazená místa, na které nemůžeme nikoho přijmout, protože už nějakou dobu platí přísný stop stav.

Jak se vlastně člověk stane kriminalistou?

Je to dlouhodobý vývoj. Já jsem tady například sedmnáct let. Málokdo, kdo přijde na policii, se stane hned kriminalistou. Musí se hodně snažit, protože se prakticky jedná o výběrové pracoviště. Pro nás je to ale výhoda. Do svých řad si vybíráme pouze prověřené lidi, u nichž víme, že se snaží, že mají zájem, co už dokázali, že umí pracovat. Na obvodním oddělení to mají horší, tam musí pracovat se všemi nováčky, kteří k policii přijdou.

Co je na vaší práci nepříjemného?

Hodně mne štve jedna věc. A to, že lidé vůbec netuší, jak funguje trestní řízení, že se jedná o třístupňovou záležitost, na níž se kromě policie podílí i státní zastupitelství a soudy. Přičemž my jsme ten nejspodnější stupeň. Lidé netuší, že u všech spisů naši práci dozoruje státní zastupitelství, které prakticky může policistovi nakázat, co má v případu dělat. Když se ale něco nepovede, v očích veřejnosti padá vina vždycky na policii. Na druhou stranu jsem rád, že mám tu čest pracovat s velmi dobrou partou lidí, kteří jsou pracovně i lidsky na velmi vysoké úrovni. Pracují často nad rámec svých povinností, mnohdy ochotně dle potřeby spoustu hodin ve svém volném čase. A často i zadarmo.