Speleolog však z přibližně 220 metrů pod hladinou nakonec olovnici na měření celkové hloubky propasti nespustil. V místě, kterým se chtěl propasírovat, by to bylo velice nebezpečné. Úzká restrikce je totiž až příliš ucpaná staletými stromy a větvemi, potápěč proto hledal vhodnější pozici. A našel.

Váš cíl tedy tentokrát splněný nebyl. Jak ponor hodnotíte?

Sondu jsem sice dolů v pátek skutečně nespustil, vzhledem k podmínkám dole to nebylo možné. Teď je jasné, že sonda může být spuštěná jen z jiného místa. V pátek jsem se o to už pokusit nemohl, protože na jeden sestup můžete vyzkoušet jen jednu možnost. I tak ale musím říct, že se jednalo o dobrý ponor. Byla také výborná viditelnost.

Hranická propast je po italské Pozzo del Merro momentálně druhou nejhlubší sladkovodní jeskyní na světě, ovšem jen proto, že se dosud nepodařilo zjistit její celkovou hloubku. Jak nyní budete v bádání pokračovat?

Místo spuštění sondy jsem musel hledat vhodnější pozici, ze které by se dala později spustit. Kdy se o to znovu pokusíme? To zatím nevím. Záleží i na dalších členech týmu. Musíme se o tom všem ještě pořádně pobavit. Je důležité, aby všichni měli na takovou akci dost času (v pátek se kolem hloubkového ponoru pohybovalo celkem 13 lidí, pozn. red.). Dalo by se to zvládnout už za pár dní, ale pravděpodobně na to všechno bude zapotřebí více času.

VIDEO: Starnawski se opět potápěl v Hranické propasti. Rekord ale nepadl

Jak náročný byl pro vás páteční ponor?

No, trvalo to zase celkem dlouho. Byl jsem tam sedm hodin (smích). Voda už pak byla dost chladná. Když v ní strávíte pár minut, je všechno v nejlepším pořádku. Po sedmi hodinách už vám ale není po těle úplně nejlépe. Kromě toho je hloubkové potápění dost náročné a samozřejmě i nebezpečné. Může přijít slabost, pocit nevolnosti a podobně. Vždycky musíte také hodně kalkulovat s tlakem, který se nesmí podcenit.

Jaké pocity ve vás převládají? Máte z ponoru někdy obavy?

Jo, vždycky. Ale jsou to skutečně jen obavy nebo respekt. Rozhodně nepodléhám nějaké panice. Prostě se musím mít pořád na pozoru. Ona obava z něčeho je také důležitá pro celkovou koncentraci. To panika by v takové hloubce byla velice nebezpečná.

Kolik hodin jste vlastně strávil pro vyrovnání tlaku v dekompresním sta­nu?

Kolem čtyř hodin, přesně to bylo asi tři a půl hodiny. Jestli je to dost? Myslím, že jo. Jsem pořád naživu, takže je to dobré (smích).