„Děkujeme všem, kteří dnes přišli, a podpořili tak festival Rockové Hranice i rockovou muziku jako takovou. Kdo ví, třeba se tu příští rok potkáme s další světovou kapelou," řekl organizátor festivalu a člen kapely Limetal Václav Vlasák směrem k divákům těsně před příchodem hlavních hvězd.

Nazereth spustili krátce po desáté hodině. Po celou dobu téměř hodinu a půl dlouhé show byl neúnavným hnacím motorem kapely zpěvák Carl Sentance.

A byť frontman, jak sám přiznal, vůbec nevěděl, v jakém městě se aktuálně nachází, ani kdo jej do Hranic vlastně pozval, právě jeho nasazení a nižší věk dodával koncertu energii.

„Od Nazareth jsem chtěl slyšet především Love Hurts a Dream On. Hlavně jsem byl ale zvědavý na Limetal," prozradil fanoušek z řad mladší generace Albert Jeřábek.

Limetal, kteří se ujali role jakýchsi předskokanů, pojali své vystoupení nápaditě.

Nechybělo efektní intro, vytvořené z promluv jednotlivých členů kapely, dechberoucí bubenické sólo Lukáše Pavlíka v závěru vystoupení, a hlavně neustálé hecování a kontakt s publikem.

Limetal. Rockové Hranice 2016Zdroj: DENÍK/Liba Mátlová

Divoký Limetal jako předkapela slavných Nazareth. Foto: DENÍK/Liba Mátlová

Profesorský výkon hvězd

Zkrátka zatímco Limetal dal do svého koncertu úplně všechno, Nazareth předvedli do značné míry profesorský výkon. A fanouškům tento rozdíl neunikl.

„Zdálo se mi, že lidi více reagovali na Limetal. I co jsem se bavil s kamarády, tak jejich vystoupení se jim líbilo víc. Dokonce mi přišlo, že taky hudebně byl Limetal výš. Kytarista Jarda Bartoň mi třeba přišel lepší než kytarista Nazarethu," poznamenal Albert Jeřábek.

Více než tisíc platících návštěvníků, ale nebylo jedinými posluchači hudebního programu.

Desítky lidí postávali před branami areálu nebo v přilehlém parku Sady Čs. legií. Ani zde totiž zvuk neztrácel na intenzitě, takže si přítomní mohli vychutnávat muziku i mimo nádvoří Staré střelnice.

Podle některých ohlasů neztrácel zvuk na síle ani více než kilometr daleko. Znovu se tak rozvířilo populární téma posledních týdnů ohledně hluku z hudebních produkcí.

„Škoda peněz za lístek, když jsou slyšet kilometry daleko. Ale radši bych spala," napsala Pavlína Hábová den po koncertě na oficiální stránky události. A nezůstalo u jediného kritického hlasu. „Souhlasím. Bydlím na sídlišti kpt. Jaroše, a slyším to, jako kdyby mi to hrálo pod okny. Taky bych nejraději spala," přidala se uživatelka Véj Mikšíková.

Proč v neděli?

Někteří lidé se také pozastavovali nad nedělním termínem konání akce.

„Pátek a sobotu by každý toleroval, ale většina lidi chodí v pondělí do práce. Nechápu tyhle nedělní výmysly. A další neděli opět Grillfest," připojila svůj názor Nikol Duchoňová.

Jiní uživatelé oponovali a vyzývali k pochopení.

„Myslím, že by v dnešní době měla být vzájemná velká tolerance. Pro lidi co tam byli, to byl určitě zážitek. Spousta lidi má v práci směnný provoz, tak bohužel ne všichni třeba ráno vstávají. Každý se vždycky ozve. Z vlastních zkušeností vím, že vyhovět všem nikdy nejde. U mě v kuchyni na kpt. Jaroše to znělo ve velkém stylu. Ale co nadělám, je to jednou za čas, jedeme v tom všichni a všichni se občas rádi bavíme," myslí si Radim Vysloužil.

„Je to třikrát do roka, takové akce, tak se z toho nezblázněte. Jinak ve stavebninách prodávají špunty do uší tak si můžete nakoupit, balíček stoji šest korun. Nějaká ta kultura v Hranicích přece musí být," nebral si servítky Lukáš Zrůcký.

Tak jako tak, Hranice hostily kapelu, jejíž singly se v sedmdesátých letech umisťovaly na předních příčkách hitparád, a kterou jako jednu ze svých vůbec nejoblíbenějších označuje třeba taková hudební ikona jako je Axl Rose. A byť se jedná spíše o skupinu, vyvolávající především nostalgii, než o skupinu, která by byla v dnešní době ještě nějakým způsobem relevantní, přesto si myslím, že na dvacetitisícové město, je to docela úspěch.