První model dostal pan Sklenařík před sedmi lety k narozeninám. V tom okamžiku se v něm probudila sběratelská vášeň a zůstala mu až do dneška. Jeho sbírka čítá vzácné exempláře i levnější modely. Pan Zdeněk je nakupuje ve speciálních obchodech, na veletrzích i v hračkářství.

„Měsíčně mě ta moje záliba stojí šest až sedm tisíc,“ odhaduje sběratel a hned vzápětí podotýká, že sice nevydělává desetitisíce, ale zato se dokáže uskromnit.

„Nekouřím, na pivo chodím jen výjimečně, do domácnosti přispívám, ale každá koruna, kterou se mi podaří ušetřit, skončí v pokladničce a jednou za čas pak vyrážím na nákupy.“

Za odříkání a šetření je pro pana Zdeňka určitou satisfakcí obdiv jeho kamarádů. Když přijdou na návštěvu, neskrývají nad sbírkou svůj obdiv.

„Jednou ji zdědí můj vnuk nebo vnučka,“ spřádá své plány pan Sklenařík. Svůj nejcennější „úlovek“ získal teprve před nedávnem. Je to hasičský kabriolet z roku 1925.

Dříve byl Zdeněk Sklenařík profesionálním hasičem, teď se tomuto oboru věnuje jako dobrovolník. Je nejstarším členem hranické výjezdní jednotky Sboru dobrovolných hasičů.

„Mám v práci skvělého vedoucího. Vždycky, když nás povolají k zásahu, stačí mu zavolat a on pro to má pochopení. Ještě nikdy se nestalo, že by mě nepustil,“ nešetří chválou na svého nadřízeného pan Zdeněk.

V červnu slavil dvaapadesáté narozeniny a jeho nejbližší mu upekli dort, jak jinak, než ve tvaru hasičského auta.

„Dokud budu mít sílu, chci pomáhat, jak bude potřeba. Při povodních, při nehodách, jakkoliv,“ plánuje pan Sklenařík, který už životu v uniformě věnoval přes třicet let svého života.